Genderová ideologie proniká do české vědy. „Do týmu sháním muže uměle, na oko“

Na česká vědecká pracoviště dorazily západní trendy. Do žádostí o granty či vnitřních hodnocení ústavů Akademie věd přibývají kolonky hodnotící genderové složení týmů, užívání vhodného jazyka či počty žen ve vedoucích pozicích. Zatímco podle zastánců jde o zlepšení pracovního prostředí i vědeckých výsledků, podle části vědců jde jen o ideologii, která jim často nelogicky narušuje práci. A z jejich řad se  začíná ozývat ostrá kritika.

Granty jsou pro vědecký výzkum zásadní záležitost a do žádostí o ně začaly přibývat nové požadavky, ke kterým se přihlásil i hlavní hráč na poli rozdělování peněz vědeckým projektům, Grantová agentura ČR. Povinnost mít takzvaný plán genderové rovnosti pak od letošního roku platí pro instituce žádající granty v evropském dotačním programu Horizon Europe, obdobná opatření přijímají i další instituce jako ministerstvo školství či Technologická agentura ČR. Požadavek na reflexi genderové rovnosti tak bude hrát potenciálně roli při rozdělování milionů na vědecké projekty.

Jak to může v praxi vypadat, naznačují některé posudky už nyní. „Výzkumníci jsou v poměru 4:2 muži/ženy, techničtí pracovníci samé ženy. Není známo, zda skupina činí jakékoliv kroky k optimalizování věkové, genderové rovnováhy apod. Měl by to tedy být úkol pro další období,“ stojí v hodnocení jednoho z výzkumných týmů Biologického centra Akademie věd.

„Genderově neutrální jazyk je důležitou součástí genderové rovnováhy, rovnosti a diverzity,“ uvádí pak například hodnotitelé v jedné z grantových žádostí podané Ústavem jaderné fyziky. Jako příklad uvádí použití slova „manpower“ (pracovní síla), které by šlo nahradit neutrálním „workforce“.

To však budí rozčarování u některých vědeckých pracovníků, a to nehledě na pohlaví. Shodují se v tom, že jde z jejich pohledu o ideologii, která do vědy nepatří a konkrétně v otázce grantů a financování výzkumu může spíše škodit. Už jenom tím, že jsou nově povinnou součástí zásadních a rozsahem značně omezených grantových žádostí. A také tlakem na to plnit cíle na úkor odborné kvality. Někteří vědci se však obávají kritizovat situaci veřejně pod svým jménem.

„Já jako žena mám v týmu paradoxně další ženy, v podstatě žádného muže,“ uvedla pro deník Echo24 profesorka významné české univerzity, která si přeje zůstat v anonymitě. „Důvodů je několik: zaměření našeho výzkumu, odborná způsobilost, na kterou kladu největší důraz, finanční aspekty a dále i fakt, že muži se většinou probojují na vedoucí pozice a výzkum provozují spíš na papíře, neplatí to ve všech případech, ale zkušenosti s tím mám. Nyní tedy paradoxně budu při podávání projektu shánět muže, uměle, násilně a v podstatě na oko. Nehledě na jejich odbornou kvalitu. A to mě trápí,“ dodala.

Dva stejní kandidáti? Přednost dostane žena

Obavy pak budí i to, zda budou v tomto ohledu na grantech „trestány“ obory, v kterých existuje mezi pohlavími velká disproporce. Podle profesora Jiřího Žáka je špatně dosazovat lidi do funkcí na základě jakýchkoliv jiných kritérií, než je odbornost či kompetence. A to ať jde o vedoucí funkce či právě složení týmů. V případě žen navíc jeho obor nemá podle Žáka kde brát. V geologii totiž působí žen velmi málo

„Kdybyste byl vedoucí týmu, chcete si vybrat lidi podle odbornosti a toho, jak vám do toho týmu zapadnou a ne podle toho, jaké mají pohlaví,“ kritizuje nová pravidla Žák, který působí jako proděkan na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a zdůrazňuje, že jde pouze o jeho osobní názor.

Podobně jako další kritici se obává, že jde o „zárodek“, který v budoucnu povede k mnohem většímu tlaku, z pohledu kritiků čistě ideologickému. „Řada zahraničních inzerátů na konkurzy uvádí, že v případě dvou stejně kvalifikovaných kandidátů dostane přednost žena. To je podle mého názoru absolutní nesmysl. Seděl jsem u řady konkurzů a dva stejní kandidáti nikdy nejsou, vždy má někdo více publikací, lepší publikace, více citačních ohlasů, jinou pedagogickou činnost, plus samozřejmě další parametry. Je to asi tak stejně pravděpodobné, jako že se vám přihlásí dva lidi se shodnými otisky prstů,“ popisuje Žák.

„Zavádět plán genderové rovnosti jako povinný předpoklad pro možnost soutěžit o granty, stejně tak jako hodnocení genderové diverzity v rámci evaluace vědeckých pracovišť, je kontroverzní krok,“ uvedl pro deník Echo24 k novým pravidlům také geochemik a mykolog Jan Borovička, podle kterého jsou tak instituce nucené přihlásit se k „levicové politické doktríně“.

„Úkolem vědy je zjišťovat pravdu o tomto světě, nikoliv svět podle té či oné ideologie přetvářet a měnit. To je politický aktivismus, který patří do stranických sekretariátů, ne na akademickou půdu,“ dodal s tím, že se „aktivistům“ zatím podařilo vytvořit jen atmosféru strachu.

Styčným pracovištěm, které pomáhá s implementací či poradenstvím českým institucím, je NKC – gender a věda spadající pod Sociologický ústav Akademie věd. Ačkoliv se pracoviště snaží v některých ohledech vědce uklidnit, v jiných se dá zase říci, že potvrzuje jejich obavy.

„Nikdo nečeká, že ze dne na den bude zastoupení 50 na 50. Jde o to, že pokud se budou dva stejně kvalifikovaní a schopní lidé ucházet o jednu pozici, mělo by se brát v potaz, která skupina má v daném týmu menší zastoupení,“ ilustruje ve vyjádření pro deník Echo24 jeden ze zmiňovaných příkladů mluvčí pracoviště Jana Gabrielová.

Podle Gabrielové negativní reakce vědců vychází z velké části z toho, že nejsou s tématem obeznámeni, tvrdí, že po školeních naopak zaznamenávají reakce pozitivní. „Často je v institucích problém vyčlenit dostatečné personální kapacity. Rozumíme tedy výtkám směřovaným na to, že je nějakému vědci či vědkyni přidána povinnost v podobě odpovědnosti za plán genderové rovnosti bez toho, aby měl tento člověk zároveň dostatečnou oporu od vedení jednak k proškolení a vybudování expertizy, jednak při zavádění samotných opatření. Takto to ale fungovat nemá,“ dodala Gabrielová.

Například v případě nové povinnosti zohledňovat genderovou rovnost při podávání grantů do evropského programu Horizon pak podle Gabrielové nejde o hodnocení rovnosti v rámci instituce, týká se však konkrétních projektových týmů. „U plánů genderové rovnosti se nebavíme o ideologii, ale o daty podložených systémových opatřeních, která nastaví podmínky ve vědě tak, aby v ní byl prostor pro všechny talentované a schopné lidi, tedy aby věda mohla být tzv. excelentní,“ odmítá kritiku Gabrielová.

V případě disproporce pohlaví v samotných oborech je pak podle NKC – gender a věda důležité pracovat na tom, aby „perspektivní“ studentky neodcházely do soukromého sektoru či zcela mimo vědu. „Opět jsme tedy u toho, že je potřeba zjistit, jaké jsou překážky v kariérách žen – vědkyň a nabídnout jim podporu, například ve formě mentoringu nebo zlepšením podmínek pro sladění práce a péče,“ uvedla Gabrielová.

Kritici mají však na nová pravidla jiný názor. „Ženám by pomohly zejména vyšší platy na univerzitách. A nejen ženám. Je to směšné a dehonestující. Plus motivace rovná nule. Motivuje nás pouze naše láska k vědě a k pedagogické činnosti. Takto se konkurenční prostředí, které přitáhne kvalitní vědce, nevytváří,“ dodala výše zmiňovaná vědkyně, která si přála zůstat v anonymitě.