Konzervativní strana se rozhádala do krve. Nikdo by se nedivil, kdyby vláda ve středu večer padla, případně Trussová ještě ten den rezignovala. Nakonec se tak stalo až další den, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Kancelář britské premiérky
1
Německý ministr obrany Boris Pistorius dnes oznámil, že se nehodlá ucházet o funkci volebního lídra sociální demokracie (SPD). Na videu zveřejněném na sociálníc ...
Dnes Velká Británie slaví Trafalgar Day, výročí bitvy u mysu Trafalgar, kdy admirál Horatio Nelson 21. října 1805 rozdrtil francouzsko-španělskou flotilu a zajistil tím britskou námořní dominanci na století a půl. Tehdy Británie zahajovala svůj nástup ke statusu supervelmoci, kterého po napoleonských válkách nepochybně dosáhla. Ve stínu této slavné historie působí dnešní dění ve Spojeném království obzvláště tragikomicky. Nicméně i nyní se tvoří dějiny. Liz Trussová právě překonala rekord v držení premiérského úřadu. Rezignovala po 45 dnech. Tak krátkou dobu ještě nikdo nevládl.
Teoreticky by měl být britský premiér v neochvějné pozici. Konzervativci mají obří většinu 71 křesel. To by měl být dostatečný polštář pro případné rebelie. Nicméně udržet si podporu konzervativních poslanců je v poslední době složitější než udržet v ruce klubko zmijí. Británie tak směřuje k třetímu premiérovi během jednoho roku.
Začátek konce Trussové měl být původně její politický triumf. V pátek 23. září ministr financí Kwasi Kwarteng představil takzvaný minirozpočet, jehož cílem bylo nakopnout ekonomický boom. „Růst, růst, růst,“ definovala sama Trussová svůj cíl. Místo toho se Británie okamžitě ocitla uprostřed finanční bouře. Novela rozpočtu totiž snižovala daně a zároveň slibovala obří plošnou pomoc kvůli energetické krizi. Žádné větší škrty na výdajové straně oznámeny nebyly. Toto obří nafukování státního dluhu vyděsilo finanční trhy. Začal výprodej britských státních dluhopisů. Libra letěla k zemi. Média posměšně psala o „britském pesu“. Veřejnost zase protestovala proti snížení nejvyšší daňové sazby z 45 % na 40 %, což bylo považováno za státní podporu pro ty nejbohatší. Katastrofálněji přijatý rozpočet snad ještě nikdy nebyl. Od té doby byla premiérka v defenzivě, zoufale se snažila získat zpět důvěru trhů i veřejnosti.
Nejdříve ustoupila od zrušení nejvyšší daňové sazby. Pak vyhodila Kwartenga. Místo něj nastoupil Jeremy Hunt, který kompletní otočku dokonal a v podstatě zrušil všechny reformy obsažené v minirozpočtu. Nespokojenost však neustávala. Stále častěji se mluvilo o tom, že dny Trussové jsou sečteny. Že konec ale nastane tak rychle, asi očekával málokdo.
Události této středy vejdou do dějin. Začalo to tradičními interpelacemi, kdy se očekává, že vládní poslanci řevem, křikem a smíchem podpoří svého předsedu vlády. Konzervativní lavice však byly poloprázdné a ti poslanci, kteří se dostavili, byli neobvykle tiší. Pak přišel druhý šok. Ministryně vnitra Suella Bravermanová rezignovala. Oficiálně proto, že porušila pravidla ohledně zacházení s informacemi, když poslala kolegovi z parlamentu e-mail s obsahem, ke kterému neměl mít přístup. Jedná se o technicistní prkotinu, za kterou se normálně neodstupuje. V rezignačním dopise je však uveden i pravý důvod. Člověk tedy ani nemusí hledat mezi řádky.
„Udělala jsem chybu, přijímám odpovědnost a rezignuji,“ napsala Bravermanová. „Každému je jasné, že procházíme bouřlivým obdobím. Mám obavy o směřování této vlády. Nejenže jsme porušili klíčové sliby, které jsme dali svým voličům, ale mám vážné obavy o to, zda tato vláda je odhodlána dodržet závazky z volebního programu.“
Pravým důvodem podle britského tisku je spor o migraci. Bravermanová patří mezi migrační jestřáby a jako ministryně vnitra byla odhodlaná stáhnout ji na minimum. V úterý večer se však pohádala s premiérkou a ministrem financí, kteří tlačili na zmírnění jejího postupu. Proto další den odstoupila. Ztráta dvou nejvýznačnějších ministrů během pár dnů nikdy nevěstí nic dobrého. Bylo jasné, že loď Trussové nabírá vodu.
Zlatý hřeb celého dění však nastal večer. Opoziční Labouristická strana předložila návrh na zákaz frakování, jak se říká způsobu těžby zemního plynu z břidlice. Toho má teoreticky Británie velké zásoby, z environmentálních důvodů jej však dosud netěžila. Trussová toto moratorium zrušila. Labouristé ho chtěli uzákonit. Problém je, že frakování je nepopulární i mezi částí konzervativců. Hodně z nich zastupuje venkovské okrsky, kde by frakování probíhalo. Místní se bojí, že by to hyzdilo krajinu a vedlo k ekologickému znečištění. Vzrůstající náznaky, že část vládních zastupitelů by mohla zvednout ruku pro labouristický návrh, vedly Trussovou ke spojení hlasování s důvěrou ve vládu. Pokud by návrh uspěl, znamenalo by to pád vlády a nové volby.
Pak se stalo něco nepochopitelného. Ministr pro klimatickou změnu Graham Stuart před Dolní komorou prohlásil: „Toto zcela jasně není hlasování o důvěře.“ Nastal chaos, jelikož nikdo si nebyl jistý, jestli se tedy hlasuje o důvěře, nebo ne. Ministr pro byznys Jacob Rees-Mogg přiznal, že mu „není zcela jasné, co nastalo za situaci“.
Samotné hlasování v britském parlamentu probíhá značně specificky. Jsou dvě místnosti, jedna označená jako „ano“, druhá „ne“. Poslanci se v nich shromáždí a následně sečtou. V chodbách parlamentu prý došlo k fyzickým potyčkám, jak se vládní loajalisté snažili dotlačit rebely do místnosti „ne“. Wendy Mortonové, ta má titul „hlavního biče“, což je v podstatě šéf poslaneckého klubu, zodpovědný za stranickou disciplínu, ruply nervy a uprostřed hlasování podala demisi. Její zástupce Craig Whittaker také, a ještě to doprovodil zvoláním „jsem kurevsky rozzuřený a už na to seru“.
Premiérka podle všeho šla Mortonovou přesvědčovat, aby demisi odvolala, a v nastalém zmatku zapomněla hlasovat. Do toho poslanci otevřeně dávali najevo do médií své rozčarování. Charles Walker tak řekl BBC, že dění v parlamentu „je ostuda a hanebnost“. Ostatní konzervativci klip BBC s jeho prohlášením souhlasně retweetovali. Na chaosu je přidalo večerní oznámení kanceláře premiérky, že Mortonová a Whittaker svoje rezignace stáhli.
Konzervativní strana se rozhádala do krve. Nikdo by se nedivil, kdyby vláda ve středu večer padla, případně Trussová ještě ten den rezignovala. Nakonec se tak stalo až další den, kdy ji navštívila delegace vedoucích představitelů strany, aby jí sdělila, že takhle to dál nejde. Nového premiéra chce strana najít do konce příštího týdne.
Ať jím bude kdokoliv, zmiňováni jsou hlavně předešlý premiér Boris Johnson a sok Trussové z poslední lídrovské kampaně Rishi Sunak, zvládnutí rozhádané strany bude mít extrémně těžké. Konzervativci jsou zralí na opozici. Jsou u vlády již 12 let a zjevně jim dochází nápady, vůle vládnout. Místo řešení mnohých problémů se Británie utápí ve vnitřních půtkách. Potřebovali by si odpočinout a zamyslet se nad tím, co vlastně představují. K čemu vůbec je Konzervativní strana.
Předčasné volby nehrozí. Konzervativci totiž nebojují o moc, ale o samotné přežití. Podle průzkumů labouristé vedou o 29 % procentních bodů. Některé průzkumy však vycházejí ještě hůře. Ve volbách by konzervativcům nehrozila jen porážka, ale totální zánik. Podle jednoho modelu by jim zbylo jediné křeslo. I podle optimističtějších průzkumů by jim dělalo problémy dostat se na trojciferný výsledek. Reálně hrozí, že již nebudou druhou největší stranou v parlamentu. O toto prvenství by je mohli připravit skotští nacionalisté. Úkolem pro dalšího premiéra bude připravit stranu na volby, které budou nejpozději v prosinci 2024. Nemusí vyhrát, stačí když strana přežije, aby mohla bojovat do dalšího dne.
Bývalý poradce Borise Johnsona Dominic Cummings označil Trussovou za „lidský ruční granát“. Možná lepší přirovnání je meteorit, který zazářil a následně vyhubil dinosaury.
00:02
