Bydlet ve svém? Sen ničí ČNB

Vlastní bydlení jako nedosažitelný luxus? I k tomu můžou vést kroky České národní banky z poloviny června, kterými zpřísňuje podmínky pro poskytování hypoték. Zatímco ČNB se tak snaží o řešení údajného problému na straně poptávky, problém nedostatku bytů a domů na straně nabídky se neřeší. I proto může tato snaha o omezení poptávky po vlastním bydlení zvýšit poptávku po bydlení nájemním a tím i jeho cenu.

Po neustále zvyšujícím se procentu spoluúčasti z kupované hodnoty nemovitostí toto červnové doporučení ČNB přináší i nová omezení. Tím je mnohem tvrdší vymezení toho, kdo na hypotéku dosáhne. Výše budoucího dluhu by totiž neměla překročit devítinásobek ročního čistého příjmu žadatele. Ten by současně mohl na splátku vynakládat maximálně pětačtyřicet procent svého měsíčního čistého příjmu. Jinými slovy, kdo vydělává málo, případně, kdo má více úvěrů, má smůlu. Sám guvernér Jiří Rusnok navíc uvedl, že v České republice panuje fetišizace vlastnického bydlení, kterou považuje za úlet. Jasně, byť překvapivě tak dal najevo, co si o právu na soukromý majetek a o vlastnictví nemovitostí obecně vlastně myslí.

Zdá se, že ČNB už po roce zapomněla na svá slova při projednávání zákona o ČNB, že přísné omezování hypoték chce využívat jen výjimečně. Svá doporučení obhajuje údajně až přílišnou dostupností úvěrů širšímu počtu žadatelů a v důsledku toho údajným přehříváním na trhu nemovitostí. To je podle centrálních bankéřů tím, co žene ceny domů a bytů nahoru. Nemělo by se ale zapomínat hned na dvě věci. Zaprvé, to byla právě ČNB, která politikou levných peněz a koruny podnítila zvýšenou poptávku po nemovitostech a přispěla tak k růstu cen nemovitostí. A za druhé na to, že máme za dveřmi opět návrh zákona, který by ze současných doporučení udělal vynutitelnou povinnost. Možnost bank samostatně individuálně posuzovat konkrétní situaci svého klienta by tak definitivně dostala na frak.

Tím pravým problémem, který stojí za stále rostoucí cenou nemovitostí, je ale především jejich nedostatek. Můžou za to nesmyslně přísné stavební předpisy, stavební normy, dlouhá stavební řízení i liknavost některých úřadů. Zájem o zjednodušení či snížení nákladů na pořízení vlastního bydlení ale není vidět ani u některých stran v Poslanecké sněmovně. Tam například naše snaha o zrušení nesmyslné daně z nabytí nemovitosti, kterou platí kupující, narazila na odpor hnutí ANO, ČSSD, KSČM a jedné Pirátky.

V tomto kontextu tedy snaha ČNB může vést jen k omezení koupěschopnosti zdejších občanů, což přesune problém vysokých cen do oblasti nájemního bydlení. Tím by se mohly otevřít dveře pro různé fondy a různé investory. V konečném důsledku tak právě oni vydělají na těchto opatřeních, zatímco běžní lidé na ně doplatí.

Vlastní bydlení by nemělo být luxusem jen pro hrstku vyvolených. Naopak bychom měli být rádi, že i mladé rodiny se snaží postavit se na vlastní nohy. Koupě vlastního bydlení jim totiž umožňuje větší ekonomický rozvoj než jen půjčení cizího majetku. Navíc, když bude nejhůř, taková rodina vždy může svůj byt či dům prodat, díky čemuž má stále určitou životní jistotu. Vlastní bydlení je tak snem mnoha mladých rodin, který teď cíleně ČNB ničí.

Vlastnickému bydlení by se tedy nemělo plánovitě bránit, jak se o to dnes snaží ČNB, ale naopak jej podporovat. A o to se budeme dále snažit!