Za chaos na letištích mají lidé nárok na kompenzace

Tisíce opožděných letů každý týden, jejich rušení po stovkách, stávky a nekončící nedostatek personálu. Letošní letní sezóna se změnila v postcovidové turistické peklo, v němž se vysoká poptávka po dvou letech restrikcí srazila s nepřipraveným leteckým sektorem. Případy turistů, kteří uvízli na letištích či v destinacích klidně i na několik dní, se vrší. A nařízení EU mluví jasně: mají nárok i na vysoké kompenzace.

Velká evropská letiště se od jara potýkají s chaosem v důsledku nedostatku personálu. Část zaměstnanců totiž v průběhu pandemie covidu-19, která se vyznačovala restrikcemi v cestování, odvětví opustila a už se nevrátila. Například londýnské letiště Heathrow podle BBC dočasně pozastavilo prodeje letenek na letní měsíce a do 11. září omezilo maximální počet odlétajících cestujících na 100 000 denně, v polovině července zas stávka zaměstnanců aerolinek zrušila za jediný den pět stovek letů.

Pro turisty to tak znamená často velké nepříjemnosti, pokud už se jim podaří na dovolenou odletět, mohou mít problém dostat se vůbec zpátky, jak ilustrovalo i několik případů českých turistů, na které upozornil deník Echo24. Ty ukazují, že ačkoliv mají turisté nárok na to, aby se o ně aerolinky postaraly a navrch jim nařízení EU garantuje kompenzace, záleží i na přístupu jednotlivých aerolinek. Někdy tak může situace skončit i dalšími tisícovými náklady navíc, které je pak nutné zdlouhavě vymáhat zpět.

V případech, kdy vše správně funguje, by se však měly aerolinky o cestující ve většině případů postarat a zajistit co nejplynulejší pokračování v dopravě. Kompenzace v zemích EU garantuje nařízení o pravidlech náhrad a pomoci cestujícím. Ta konkrétně vymezuje situace a z nich plynoucí práva i na poměrně vysoké odškodné pro cestující v závislosti na délce letu či příčinách zpoždění. I několik hodin může znamenat nárok na vysoké kompenzace. Nařízení se vztahuje na evropské, islandské, norské i švýcarské aerolinky, případně i na jiné, pokud jde o let v rámci EU či let mířící z EU a přidružených států.

Nárok vzniká jednoduše pokud dojde k nečekanému zrušení letu či jeho zpoždění při příletu alespoň o tři hodiny. Stejně tak pokud kvůli zpoždění nestihne cestující navazující spoj. Výška kompenzací se pak odvíjí od délky trasy. Za lety do vzdálenosti 1500 km vzdušnou čarou jde o 250 eur, do 3 500 km pak 400 eur až finálně u letů nad 3 500 km 600 eur.

Nárok na kompenzaci podle nařízení nevzniká, pokud se o zrušení letu dozví cestující se čtrnáctidenním předstihem. Kompenzace pak také nenáleží zákazníkům v případech, kdy za zpožděním či zrušením letu nestojí problémy aerolinek, tedy například pokud dojde ke stávce zaměstnanců letiště, nepřízni počasí či například bezpečnostním problémům.

Dopravce má však další povinnosti, tedy v případě zrušení letů či výrazném zpoždění například poskytnout včasné informace, v případě nutnosti ubytování i s odvozem tam i zpět na letiště, zajistit náhradní let či vyplatit zpět peníze za letenku. Cestující má nárok i na dva telefonní hovory či občerstvení.

Ne vždy však letecké společnosti vychází zákazníkům zcela vstříc, jak ukazují i případy českých cestujících z posledních měsíců. Přístup aerolinek kritizuje například i Asociace cestovních kanceláří. Její místopředseda Jan Papež deníku Echo24 řekl, že se letecké společnosti často snaží natahovat řízení o kompenzace či ztížit hledání ze zákona povinných kompenzačních formulářů, které jsou na webech leteckých společností. „Letecké společnosti, a to platí obecně, na svého klienta v podstatě kašlou,“ řekl Papež.

Pokud mají cestující pocit, že se jim nedostalo jejich práv, mají se nejprve obrátit se stížností na leteckou společnost. V případě nedostatečné či žádné reakce pak mají možnost obrátit se na příslušné vnitrostátní orgány či přistoupit k dalším krokům. Podle Papeže se však mohou žádosti o kompenzace natáhnout na měsíce.