Výtvarník Kramule byl pro svět neznámý. Pak ho náhodou objevil švýcarský velvyslanec

Výstavu malostranského umělce Karla Kramule chystá rodina malíře v galerii Lapidárium v Rámové ulici. Karel Kramule se proslavil jako představitel českého užitého umění a grafiky 50. až 90. let dvacátého století. Kramule během období normalizace vystavovat nesměl. Jen náhodou ho tehdy znovuobjevil švýcarský velvyslanec, který spatřil malíře při práci oknem své kanceláře. Ten mu pomohl otevřít dveře do zahraničí, kde se dnes v soukromých sbírkách nachází velká část malířovy tvorby. Expozice bude k vidění od 25. září do 25. října.

Náhoda tomu chtěla, že v období, kdy Kramule nesměl vystavovat svá díla, měl okna do zahrady ateliéru tehdejší švýcarský velvyslanec. Zahrada byla podle pamětníků zvláštním svobodným ostrůvkem uvnitř komunistické Prahy. Právě skrze švýcarského velvyslance a další zahraniční diplomaty se výtvarníkovi otevřelo okno v tehdejší „železné oponě“. Díky tomu se velká část jeho tvorby ocitla v soukromích zahraničních sbírkách a umožnila mu relativně svobodně tvořit.

Zákaz, který výtvarníka Kramule omezoval v tvorbě, přišel s normalizací. Krátce předtím, v březnu 1968, během pražského jara, Kramule totiž vystoupil z komunistické strany, ve které byl od roku 1945. I když měl možnost emigrovat, zůstal v Praze a dále tvořil v ateliéru v Nerudově ulici, v domě číslo 40, se kterým sídlilo švýcarské velvyslanectví.

Kramule byl absolventem Zlínské školy umění a UMPRUM. Díky provázanosti zlínské školy s Baťovými závody, je jeho tvorba zajímavá spojením umění s praktickým využitím v praxi.

Po studiích se Kramule začal živit výstavnictvím. Užité umění představovaly návrhy pro zahraniční výstavy tehdejších podniků. Celkově připravil více než 150 výstav pro československé podniky. Mezi lety 1952 až 1955 pracoval Kramule jako zástupce obchodníka v Teheránu. V této době se začal více věnovat volné tvorbě. Inspiraci čerpal převážně z dochovaných íránských kreseb. Potom, co se vrátil do Prahy, stále se věnoval výstavnictví. To mu vydrželo až do druhé poloviny šedesátých let. V té době se začal věnovat kresbě, kdy tvořil především abstraktně a experimentoval s různými technikami. V březnu 1968, během pražského jara, vystoupil z komunistické strany.

Avšak s obdobím normalizace začal Kramule postupně ztrácet kontakty a uchýlil se do profesionální izolace a začal se věnovat jen malířské tvorbě. Vystavovat nesměl, proto jeho díla mohli vidět pouze jeho sousedé a přátelé, kteří se scházeli na zahradu jeho ateliéru pod Pražským hradem. Mezi ty patřil i spisovatel Karel Pecka.