Kauza Petr Drulák. Jaký píšeme rok?

Cancel culture neboli kultura rušení (určitých lidí s určitými názory) je import z USA, nejprve do západní Evropy a teď v prvních náznacích i k nám. Petr Drulák, donedávna velvyslanec ve Francii, předtím náměstek ministra zahraničí a ještě předtím ředitel Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) se do úzkých nedostal proto, že by snad nevhodně používal generické maskulinum případně zlehčoval rasismus, ale kvůli jiným názorům v zahraničí politice, především pokud jde o válku na Ukrajině a roli Západu při jejím vzniku.

Z ÚMV, kde má po návratu z ambasády v Paříži poloviční úvazek, dostal letos před prázdninami dva vytýkací dopisy podepsané ředitelem Ondřejem Ditrychem. Podle neoficiálních zpráv byl Ditrych už nějakou dobu vystaven přání ministerstva zahraničí, aby se Druláka, nekonformního už před válko na Ukrajině, zbavil nebo ho zkrotil. Pak však ve zmíněných vytýkacích dopisech však zformuloval věci, že se člověk musí štípnout, jaký píšeme rok.

Ditrych Drulákovi oznamuje, že je na štíru s Etickým kodexem zaměstnance/-kyně (všimněme si pokrokové formulace) a že svým vystupováním ohrožuje dobrou pověst ústavu. Vytýká mu obecně radikální slovník – jako že s Ukrajinou Západ hrál „špinavou cynickou hru“, když jí provokoval, aby se ucházela o členství v NATO nebo v EU, a přitom jí odmítal dát bezpečnostní záruky. Vytýká mu toho víc, leitmotivem je jakási „zúžená a ideologická kritika“ zahraniční politiky. A samozřejmě sklon ke konspiračnímu myšlení, kterážto výtka je hitem našeho mainstreamu už několik let.

Do toho se na popud odboru analýz ministerstva zahraničí Drulákem začala také na jaře zabývat etická komise ústavu. V podnětu z ministerstva se některé příklady údajných Drulákových konspirací objevují: například jeho poznámky o hlubokém státu (deep state), který bývá funkční uvnitř státních struktur v různých zemích, nebo o korupčních vazbách Bidenovy rodiny na ukrajinskou oligarchii. Zatímco americký deep state můžeme sledovat v akci od vítězství Donalda Trumpa v roce 2016 až dosud, i pochybné vazby Bidenovy rodiny na Ukrajinu jsou snadno prokazatelné – 50 tisíc dolarů měsíčně od firmy Burisma pro Huntera Bidena, který v dané době neuměl nic jiného než zprostředkovat přístup ke svému otci-viceprezidentovi. Tatínek viceprezident následně dosáhl odvolání generálního prokurátora Ukrajiny, který proti Burismě zahájil vyšetřování.

Drulák toto a mnoho jiného v korespondenci jak s etickou komisí, tak s ředitelem ÚMV, již má Echo k dispozici, detailně rozebírá. Řediteli Ditrychovi při té příležitosti jedovatě připomíná že těžko může vyváženost a korektnost požadovat on, kdo loni těsně po volbách pro magazínu Foreign Affairs charakterizoval panování Andreje Babiše – „premiéra vlády, jejíž linii jste do té doby loajálně sledoval“ – mimo jiné cílem „vyvést Českou republiku z orbitu EU“. Což byl věcně vzato od ředitele samozřejmě nesmysl, Babiš byl eu-konformnější, než by bylo hezké. Drulák žádal, aby před etickou komisi předstupovali všichni zaměstnanci, kteří se mihli v médiích a dopustili se při tom z povahy věci zkratkovitého vyjádření, nebo nikdo.

Komise vzpurného akademika nakonec podržela. Přesto nad ním dál visí dva vytýkací dopisy od ředitele a tedy možnost, že s třetím vytýkacím dopisem dostane i výpověď. Nonkonformní akademik se nevzdává, zapojil advokátku Janu Zwyrtek-Hamplovou a ředitele požádal, ať oba dopisy stáhne. Připomíná mu své názorové střety s ministerstvem zahraničí zhruba před deseti lety, kdy byl ředitelem ÚMV on sám a s tehdejším vedením ministerstva zahraničí se dohodl na kompromisu, že své názory nebude prezentovat z titule ředitele ÚMV, ale prostě jako Drulák, občan využívající svého práva na svobodu projevu.

Ředitel ústavu se patrně chce znovu ucházet o místo na příští léta. Korespondence Ditrych-Drulák je dokumentem doby, v níž se z pomyslných rtů vlády odezírá víc než kdykoliv během posledních třiceti let.