Nadešel čas digitálních loupežníků

Jsou vaše data v bezpečí? To je dotaz jako z reklamy a patrně by se také v nějaké reklamě našel. Na rozdíl od reklamy musí ale pravdivá odpověď znít „ne a také nebudou, protože digitální bezpečnost je něco jako abstinentská pijatyka; jev, který neexistuje“. Počítačové systémy nebyly bezpečné nikdy, a i když boj mezi hackery a obránci už zuří dobrých třicet let – pamatujete si na časy starých DOSových virů přenášených disketami spolu s nelegální instalací Dooma? –, nezdá se, že by strana světla vítězila.

Jedním z problémů je, že „naše data“ leží všude možně a nemáme nad nimi kontrolu. Některé údaje o nás sbírá stát, jiné zase soukromé společnosti – pojišťovny, banky, e-shopy nebo reklamní firmy. Teoreticky by všechny z nich měly na bezpečí těchto dat důkladně dbát, zavazuje je k tomu GDPR. Prakticky na to mnohdy nemají ani know-how, ani peníze. Důkladné zabezpečení systémů je drahá věc, odborníků je málo, a kdo by na ní aspoň trochu „nešidil“, nejspíš se sám vyřadí z trhu nekonkurenceschopnými cenami. A tak naše trvalé adresy, telefonní čísla a další údaje lítají bůhvíkde a čas od času prosáknou ven.