Vyšetřovací komise OKD ve své zprávě ignoruje právo

Věnujme se jen pasáži vložení bytů do firmy OKD a.s. ze státního podniku OKD. Podle komise není rozhodnutí o vložení bytů v souladu s tehdy platnými právními předpisy, neboť byla provedena v době, kdy daný postup nebyl právně možný. Vložení podnikových bytů státního podniku OKD do majetku akciové společnosti OKD může být podle názoru vyšetřovací komise v rozporu s tehdy platným a účinným zákonem č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví bytů, § 14 odst. 1 který říká, že státní byt může být převeden do vlastnictví jen aktuálnímu nájemníkovi. To podle komise v roce 1990 při odstátnění firmy stát nerespektoval a důsledkem může být skutečnost, že byty se nikdy nestaly vlastnictvím firmy OKD, a.s. a tedy i další delimitace či vlastnické převody jsou neplatné. Tolik stručně.

Myslím, že je třeba vzít v potaz dva okruhy chyb komise v aplikaci platného práva.

1. Komise nerozlišuje především pojem „byt“ a „dům s byty“. Dům s byty je stavba určená pro bydlení, ve které musí více než polovina podlahové plochy splňovat požadavky na trvalé bydlení a je také určená pro tento účel. Nachází se zde více bytů a kromě nich ještě další prostory označované jako společné části domu. Tedy převod celého domu je něco jiného nežli převod jednotlivého bytu a oba případy prodeje jsou upraveny odlišně. Vlastník domu může dům s nájemními byty prodat, nabyvatel musí respektovat právní závazky, tedy platné nájemní smlouvy. Převod bytu do vlastnictví je samozřejmě upraven jinak.

I tehdy platný zákon, který byl přijat v prostředí, kdy vše (kromě družstev a malých domků na vesnici) bylo v takzvaném „socialistickém společenském vlastnictví“ a národní podniky, národní výbory atd. měly zapsáno jen „právo hospodaření“ s tímto majetkem toto rozlišoval.

2. Stát ale nikdy nevložil de jure do firmy jednotlivé byty, ale celé domy. I dnes, pokud chce vlastník prodávat byty, musí prohlášením (jako právním aktem) rozdělit „dům s byty“ na jednotlivé „byty“ a ty jako jednotky nabídnout k prodeji, samozřejmě s přednostním předkupním právem nájemníka po dobu 6ti měsíců. To bylo v zákoně 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a dnes v občanském zákoníku v části pojednávající o „bytovém spoluvlastnictví“. I tento argument sám o sobě by měl členům komise postačit.

3. Navíc by si poslanci měli zákon číslo 52/1966 Sb. přečíst celý. Dočtou se, že stát měl prováděcím předpisem dále určit, které domy s byty budou k prodeji do osobního vlastnictví předány, což ale nikdy neudělal, prostě taková právní norma neexistuje. Jak je vidět, ani toto komisi nepostačuje.

4. Transformace státního (národního) podniku OKD na akciovou společnost proběhla přesně podle právní úpravy v té době platné. Bylo třeba rehabilitovat a definovat právní úpravu vlastnictví, obnovit právní úpravu obchodních korporací a provést odstátnění – deetatizaci firem. Tato změna pojetí vlastnických práv (z vlastnictví státu na subjekt soukromoprávní) byla také upravena pro privatizaci majetku.

5. Formu či způsob a obsah vloženého majetku do akciové společnosti upravil zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Definuje, že se jedná o majetek, ke kterému mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy a jiné státní organizace nebo majetek státu ve správě Pozemkového fondu České republiky, dále upravuje i podmínky převodu majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob. Tento majetek se stává vlastnictvím společnosti a je tak zapsán záznamem do katastru nemovitostí.

6. S ohledem na zásadní význam této nezpochybnitelné skutečnosti cituji § 1 odst. 1 tohoto zákona: „Tento zákon upravuje podmínky převodu majetku státu, k němuž mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy a jiné státní organizace (dále jen „podnik“), jakož i podmínky převodu majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob, a to na české nebo zahraniční právnické nebo fyzické osoby (dále jen „privatizace“).“ Konec citátu.

7. Od toho jsou odvozeny tehdejší kroky vlády: Rozhodnutím ministra Dlouhého č 208/1990 č.j. 1804/401 ze dne 29.12.1990 byl tedy s odkazem na § 22 písm b) a § 28. odst. 1 a § 15 a násl. Zákona 104/1990 Sb zrušen bez likvidace státní podnik OKD a ke stejnému dni zřízena akciová společnost OKD a. s., s vložením veškerého majetku do společnosti, ke kterému měl státní podnik právo hospodaření, včetně bytového fondu. Považuji aplikaci práva v té době včetně pozdější úpravy zákonem 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí, kdy klíčem k vzniku vlastnického práva k majetku bylo dosavadní „právo hospodaření“ a podle které byl i bytový fond do majetku OKD a.s. zařazen, za správnou a jedinou možnou.

8. Pokud ani toto členům vyšetřovací komise nepostačuje, dovolím si ocitovat dle slavné věty římského práva respektované do dnešních dnů jako obecné výkladové pravidlo: „Lex posterior derogat priori.“ – „Pozdějším zákonem se ruší předchozí“, případně „Lex specialis derogat legi generali.“ – „Zvláštní zákon vyjímá z (platnosti) obecného“. Víc komentáře netřeba. Jednak vložení bytového fondu, ke kterému měl předchůdce a.s. OKD právo hospodaření řešil právě zákon pozdější, speciální.

Závěr první části je jasný: Aplikace zákona 52/1966 Sb. a představa, že byty byly do majetku OKD a.s. vloženy protiprávně a tedy neplatně je zásadní omyl komise. Ale je třeba uvést i další argumenty a okolnosti:

1. Rozhodnutí MH ČSFR 208/1990 již dnes nemůže být podrobeno soudnímu přezkumu, jelikož všechny lhůty pro přezkum uplynuly. Navíc by takový přezkum naprosto podkopal důvěru v právní stát a ochranu práv nabytých v dobré víře.

2. Dnes je vlastníkem bytového fondu firma Rezidomo, užívá bytové fond již mnoho let, a i kdyby k takovému úkonu došlo (ač nepředpokládám, že by soudy mohly takové nesmyslné žalobě vyhovět), jistě by se dovolala institutu vydržení.

3. Stát v pozici minoritního vlastníka od roku 1996 nedržel žádné oprávnění o tom rozhodnout o nakládání s majetkem, který byl do firmy OKD a.s. vložen. O majetku rozhoduje valná hromada společnosti.

4. Komise ignoruje fakt, že vlastníkem (majoritním) firmy Rezidomo je zahraniční firma ze Spojených států amerických. Je založena podle práva Spojených států. Tvrzení komise, že skutečným vlastníkem je stát se tedy jejich investice bytostně dotýká.

5. Hrozí tedy mezinárodní ostuda, kterou zpráva vyšetřovací komise v této části může způsobit, včetně mezinárodní. Poslanci vůbec neberou v úvahu existenci dohody o ochraně investic, která byla sjednána již v roce 1991. Jak se v ní shodly vlády Spojených států amerických a předchůdce České republiky ve výkladových dopisech ze dne 22. října 1991, rok 1991 se vyznačoval rychlými ekonomickými změnami. Proto se strany dohodly, že Česká republika poskytne investorům z USA pomoc, “aby tito mohli plně využít výhod Dohody, pokud jde o jejich investice a související činnosti.”

6. Zejména se dohodly, že Česká republika bude “pomáhat investorům, kteří narazili na potíže při registraci, povolování, přístupu k veřejným službám, regulačních a jiných záležitostech, které souvisí s prováděním a provozováním investic; (…)”.(konec citátu). K této dohodě byl ještě signován oběma stranami dodatkový protokol dne 10. prosince 2003, tehdy s ohledem na přístupové rozhovory k Evropské unii. Je tedy platnou mezinárodní úmluvou, kterou naleznete v příslušné sbírce úmluv. Jak se stát postaví k ochraně zájmů a práv této firmy podle platné úmluvy, chce se mě zeptat pana předsedy vlády?

Toto zpochybnění vlastnictví může poškodit důvěru v investice mnoha dalších zahraničních firem. Současně by znamenalo nejen neplatnost vložení bytů do majetku OKD, ale do majetku všech subjektů – tedy do vlastnictví obcí či ostatních firem. Tím by byly i všechny následné převody do vlastnictví nájemníků po roce 1990 neplatné. Stát by je musel odškodnit a ten chaos u 1,8 milionů bytů raději nebudu popisovat.

Zbývá je oslovit vládu České republiky i Parlament. Jak ochráníte investice zahraničních firem? Jak vysvětlíte náznak (naštěstí nesmyslného) znárodnění bývalého státního bytového fondu? Jsem zvědav na obsah vystoupení předsedy vlády Andreje Babiše v poslanecké sněmovně, až se bude její zpráva projednávat.