Stavba nových jaderných bloků je nevyhnutelná. Jeden jaderný blok v Dukovanech musí v budoucnu nahradit výkon těch stávajících, druhý blok je nutné postavit ...
Mírné pozdvižení v posledních dnech na sociálních sítích vyvolala obskurní strana Švýcarská demokracie. Jak název napovídá, jejím cílem je přetvořit Česko v přímou demokracii švýcarského typu. Nejde o nikterak novou myšlenku a kvůli tomu se cílem posměchu nestala. Zaujalo především jméno na prvním místě kandidátky ve Středočeském kraji. Jedničkou tam je totiž Soňa Peková, česká vědkyně, která se v posledním roce a půl stala nejdříve hvězdou a pak zažila strmý pád mezi „dezinformátory“ a dnes je persona non grata ve slušné společnosti. Přitom na jejím příkladu se dá ukázat, jak bezhlavý boj proti fake news může mít neblahý účinek jak na společnost, tak na jednotlivce.
Peková se nejdříve proslavila na samém začátku pandemie v Česku, když její laboratoř pozitivně otestovala na koronavirus pacientku, kterou předtím odmítl otestovat lékař. Vyvolalo to pobouření ohledně státního systému testování, které ještě vzrostlo, když ministerstvo zdravotnictví na Pekovou „zakleklo“ a zakázalo jí testovat, jelikož prý k tomu neměla licenci. Celé to působilo jako pomsta za kažení vládního obrazu boje s covidem.
O svou dobrou pověst Peková přišla záhy v dubnu 2020, když prohlásila, že se domnívá, že v současnosti řádící koronavirus je uměle vytvořený virus. Najednou se stala konspirátorkou a byla v podstatě vyřazena ze skupiny vědců, kteří byli zváni do médií, aby se k pandemii vyjadřovali. Pekové naopak Český klub skeptiků Sisyfos udělil anticenu „bludný coviďák“. Je pravda, že v následných svých předpovědích se velmi zmýlila, například virus rozhodně nezmizel do loňských Vánoc.
Bez ohledu na její pozdější výroky je původní tvrzení, že virus není přírodního původu, momentálně celkem uznávanou teorií. Každý, kdo se tím seriózně zabývá, musí dojít k závěru, že únik z laboratoře je zhruba stejně pravděpodobný jako přírodní výskyt viru. Již jen proto, že covid se objevil ve městě Wu-chan, jež je sice vzdáleno stovky kilometrů od nejbližších netopýřích hnízdišť, ale přímo v něm se nachází Wuchanský institut virologie, přední čínská instituce na výzkum netopýřích koronavirů.
Několik předních amerických novinářů se zabývalo touto otázkou do hloubky. Například bývalý vědecký korespondent The New York Times Nicholas Wade, jeho kolega Donald McNeil, komentátor Washington Post Josh Rogin a další. Všichni došli ke stejnému závěru, únik z laboratoře je možný. Bezpečnostní opatření ve wuchanské laboratoři byla nedostatečná a často ignorovaná. Probíhaly tam nebezpečné experimenty.
Pak je tu snaha zabít jakoukoliv debatu o umělém původu viru v zárodku. Veřejné mínění, že teorie laboratorního úniku je nepodložená konspirace, ovlivnily dva otevřené dopisy. První vyšel v lékařském časopise Lancet 19. února 2020, druhý ve vědeckém magazínu Nature Medicine 20. března 2020. Hlavním autorem prvního byl Peter Daszak, šéf organizace EcoHealth Alliance, která přímo financovala výzkum koronavirů ve Wuchanském institutu virologie. Měl tedy dobré důvody mlžit.
Druhý dopis podepsala skupina virologů vedená Kristianem G. Andersenem. Ten uvádí, že laboratorní manipulace by po sobě zanechala jasné stopy. Například Wade však tvrdí, že se to týká starších postupů. Moderní dokážou upravit virus tak, že nikdo nepozná, jestli přirozeně zmutoval, nebo vznikl ve „zkumavce“. Jak upozorňuje Wade ve druhém odstavci dopisu, autoři tvrdí, že jejich analýza jasně ukazuje, že „SARS-CoV-2 není laboratorní konstrukt“, ale o pár odstavců později přiznávají, že je to jen „nepravděpodobné“.
Únik z laboratoře ještě neznamená, že virus je umělého původu. Vědci mohli vzorky viru nabrat jinde a pak se nakazit při jejich zkoumání ve Wu-chanu. Jeden z hlavních sporů se tak točí okolo toho, jestli ve Wu-chanu probíhal výzkum „gain of function“, česky „získání funkce“. Ten spočívá v tom, že se s viry experimentuje, tak aby se staly nebezpečnější. Cílem je odhadnout, jak se virus bude vyvíjet, a připravit se na něj.
Během slyšení v Kongresu se tvář amerického boje s covidem a šéf Národního institutu alergií a infekčních nemocí Anthony Fauci pohádal s republikánským senátorem Randem Paulem, jestli jeho instituce financovala výzkum „gain of function“ ve Wu-chanu. Fauci tvrdil, že ne. Již zmíněný Josh Rogin dokazuje, že Fauci sice nelhal, ale velmi mlžil.
Ve Wu-chanu opravdu probíhaly experimenty s cílem vytvořit nebezpečnější viry. Jenže Fauci používal mnohem užší definici „gain of function“, definici, kterou sám sepsal. Prezident Barack Obama totiž výzkum „gain of function“ zakázal. Podmínkou opětovného spuštění bylo vytvoření přísných bezpečnostních pravidel. Ty vytvořil právě Fauci, jejich součástí je však i definice napsaná tak, aby většina experimentů do kategorie „gain of function“ nespadala. Čistě technicky tedy Fauci měl pravdu.
Nakonec je tu vyšetřování amerických tajných služeb. Ty ve veřejném shrnutí závěrů odpovídají na otázku, jestli virus unikl z laboratoře, v podstatě „nevíme“.
Rozhodně tedy nejde tvrdit, že nepřírodní původ viru je konspirační teorie.
Tím se dostáváme zpět k Pekové. Ta v rámci vytlačení z mainstreamových médií poskytla rozhovor Svobodnému rádiu, dosti podivné platformě, která mezi své partnery počítá třeba SPD nebo Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. Je možné, že Peková šla tímto směrem již předtím. Je zároveň ale možné, že vytlačením ze slušné společnosti jí nenaslouchají nikde jinde.
Je to efekt, který se během pandemie projevil několikrát, nejen v Česku. Většinou nějaká osobnost řekne názor či myšlenku, která se více či méně odlišuje od zrovna panujícího společenského konsenzu. Vzápětí je označena za bludaře a dezinformátora a jediný, kdo je ochotný naslouchat, jsou podivíni a konspirační teoretici. Jejich asociace je pak brána jako další důkaz, že vyobcovat dotyčného bylo správně. Ten se pak z toho může doopravdy zbláznit, jelikož jedinou skupinou, která s ním komunikuje, jsou opravdoví šílenci.
Ve výsledku se společnost připravuje o ty nejzajímavější rýpaly, kteří sice ne vždy musí mít pravdu, ale když ji mají, může to být obzvláště důležité.
00:02
