Digitální svévole
Snaha o totální dohled vede ke společenské letargii
1
Na celé akci s EET není nejodpudivější, že udávání bdělými občany tak nějak zapadá do osobní historie ministra Babiše, jenž se po roce 1989 stal prvním členem vlády, který nemohl předložit čisté lustrační osvědčení. Mnohem závažnější je, že stát chce pořád něco sledovat a prověřovat, a tak donutí kontrolované, aby se kontrolovali sami, a přitom nesli všechny náklady.
Proč stát pořizuje informační systémy
Současné informační technologie umožňují zpracovávat velké objemy dat. Někdy je to namístě. Například aby lidé nemuseli chodit do fronty pro výpis z rejstříku trestů – proto ODS před lety prosadila Czech POINT, který úspěšně funguje dodnes. To se ještě informační systémy zaváděly, aby pomáhaly lidem.
Dnešní vláda to ale vidí jinak. Když stát neumí pořádně zavést čipovou občanku, aspoň člověka donutí zadat si k novému průkazu kód a pamatovat si ho, ačkoli ho zatím nikde nemůže použít. A ještě vypíše pokutu pro ty, kteří nikdy nepoužívaný kód zapomenou.
Nebo když mají ministerstva vymyslet dlouho slibovaný informační systém, který zajistí, aby stavební úřad jednodušeji získal doklady k žádosti o stavební povolení, přibude nakonec jen nové lejstro z dalších dveří, kam bude muset prosebník zajít. To by jen u nás ve Středočeském kraji znamenalo dalších zhruba 15 tisíc papírů ročně.
Zato projekty, které úředníkům usnadňující práci při sledování lidí, ty se státu z neznámých důvodů daří. A tak už třeba máme registr účtů či registr přestupků, kontrolní hlášení a EET.
Co budeme evidovat příště?
Co bude dál? Budeme shromažďovat všechna data o lidech a jejich zdraví? Začneme přímo kontrolovat pohyby na bankovních účtech? Budeme detailně evidovat trasu každého motorového vozidla, měřit mu přes GPS rychlost a její překročení hned po síti hlásit? Stát s EET možná vybere něco navíc, jenže také zaplatí víc na kontrolním aparátu, účtenkové loterii a provozu toho skvělého systému pořízeného bez veřejné soutěže.
Podle mě tohle není stát, po kterém většina lidí touží. Lidé třeba chtějí, aby mohli na vesnici při společenské akci jednoduše prodávat občerstvení. Nechtějí, aby jim při tom stát vyhrožoval sankcemi za sebemenší chyby. Podobná podnikavost nám zvyšuje životní komfort, přináší uspokojení z fungujícího světa. Jde o hodnoty penězi nevyčíslitelné.
Jediný skutečný výsledek EET tak zaznamená venkov a menší města – ztrátu podnikatelského ducha, společenskou strnulost, letargii, jakou pamětníci zažili naposled v době, kdy Babiš jako mladý nadějný komunista budoval socialismus.
