Možná jsme svědky měkkého restartu
Konference Pravého břehu
Dva dny poté, co britská premiérka Theresa Mayová nastavila pevné mantinely, mezi nimiž má rezonovat londýnské „Goodbye!“ Evropské unii. A v předvečer inaugurace nového amerického prezidenta, Donalda Trumpa, jehož nástup je vnímán lecjak, jen ne neutrálně. Možná i proto bylo na pražském Perštýně, kde se ve čtvrtek 19. ledna konala premiérová konference think-tanku Pravý břeh, o něco víc zájemců než židlí. Své ale sehrála i sestava řečníků. Za jedním stolem zasedli vedoucí katedry politologie z Masarykovy univerzity Stanislav Balík, nynější šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček, bývalý disident a pozdější ministr Alexandr Vondra, komentátor Echo24 a překladatel Martin Weiss a bývalý velvyslanec a nynější ředitel Knihovny Václav Havla Michael Žantovský. Role moderátora se ujal předseda ODS Petr Fiala, který je rovněž předsedou správní rady Pravého břehu.
Trumpův trojúhelník
„Možná jsme svědky nějakého měkkého restartu,“ shrnul politické zemětřesení, které způsobily Brexit a Trumpův triumf, politolog Stanislav Balík. A co podobné události spojovalo? „Všechna ta vítězství anebo prohry byly hodně těsné. Ať už v Americe, nebo v Británii, nebo v Rakousku. Společnost byla rozdělená hodně těsně, hodně ostře.“ Nicméně, prostě řečeno: „Uspěli ti, co mluvili jednoduše a srozumitelně.“
Což o Donaldu Trumpovi platí beze zbytku. „Nevidím Trumpa ani jako demokrata, kterým býval, ani jako repubikána, kterým je dnes. Vidím ho jako fundamentalistu, který běží k nějakým základním, často zjednodušujícím, ale velmi dobře prodatelným a základním hodnotám,“ komentoval výměnu v Bílém domě Hynek Kmoníček. „V jeho zvolení se odrážejí nové prvky volební kampaně, a přesto si nemyslím, že to znamená nástup populistů všude ve světě. Rozhodně ne silný nebo drtivý nástup populistů v Evropě,“ neutralizoval ovšem dnes časté obavy Petr Fiala.
V souvislosti s Trumpem zazněl jeden vážný – a pro nás možná ne až tak optimistický – geopolitický postřeh: ruská karta. Nejde ani tak o spíše povrchní řeči o jeho nadbíhání Moskvě (a vice versa), ale o hru na větší globální šachovnici. Pokud totiž v 70. letech Trumpův někdejší předchůdce Richard Nixon (s Henry Kissingerem v zádech, jistě) dokázal získat v době urputného soupeření s Moskvou na svoji stranu čínský klid, teď se tak může stát zrcadlově – nový americký prezident se může snažit přitáhnout na svoji stranu Vladimira Putina. „Výsledkem toho podle mě bude, že Trump se v zahraniční politice pokusí dosáhnout nějakého geopolitického uspořádání s Ruskem, ale jeho konečným cílem je nový deal s Čínou,“ předpovídá Hynek Kmoníček. „Ze strukturálního hlediska zahraniční politiky je to naprosto pochopitelné a v globálním hledisku to může být i stabilizující prvek. Rozhodně je ale fakt, že pro nás v Evropě to dvakrát dobré nebude,“ obává se Michael Žantovský a dodává: „Protože tu cenu, kterou by musel Trump platit za zlepšení vztahu s Ruskem, může v podstatě vyplatit ve dvou regionech – na Blízkém východě a v Evropě. A je otázka, jak velká cena by to byla a co bychom za to platili my.“
Víceméně ze všech řečníků bylo znát, že mají u nového amerického prezidenta i jisté pochyby. „Ideologický rámec americké pravice se hodně mění. Pokud jsme se zajímali o americké demokratické normy a považovali jsme za důležité takové věci jako konflikt zájmů nebo nepotismus v politice, to myslím jde všechno teď stranou,“ nechal se slyšet například Martin Weiss. „Opakovaně jsem říkal, že se na Trumpa jako prezidenta těším,“ přiznal se Alexandr Vondra. Nicméně i on dodal: „Ne, že bych byl prost obav. Každopádně je to šance na změnu, která je potřebná. Kdyby vládla dál Hillary, budeme mít možná v nějakých věcech jistotu, že tu nehrozí pád do nějaké propasti, ale bylo by tam nepochybně pokračování úpadku vlivu Spojených státu ve světě. Což není v našem zájmu.“
A co jeho výstřelky? Za všechny zúčastněné Hynek Kmoníček: „Donald Trump často dělá věci, které se nedělají, prostě protože neví, že se nedělají.“ A k pobavení přítomných nadhodil slovo „trampoty“.
Test pro Británii. A hlavně pro EU
A pak ten Brexit. „Kdybych před deseti lety někomu řekl, že Velká Británie vystoupí z Evropské unie, tak mě všichni budou považovat za blázna a vysmějí se mi,“ nabídl retrospektivní perspektivu Petr Fiala. Alexandr Vondra pak zase přišel s dávkou empatie: „Kdybych byl Angličan, mám pro to naprosté pochopení. Jako Čechovi je mi to samozřejmě líto.“ A hned vysvětlil, o co podle něj přicházíme: „O jedinou zemi, která je schopna projekce síly… Za druhé je to obrovský ekonomický problém, protože Britové tomu dávali ten anglosaský byznysový drajv… A je to i problém kulturně- civilizační, protože angličtina byla linguou francou.“ A jeho závěr? „Myslím, že Brexit je větší problém pro Evropu než pro Británii,“ dodal i s ohledem na dojednávání nových dohod.
V této souvislosti se hodnotil i projev premiérky Theresy Mayové. „Bylo by nesmyslné, kdyby teď chtěla do toho vyjednávání jít s nějakými umazanými, umatlanými nabídkami kompromisů. Ona prostě zaujala jasnou negociační pozici. To ale neznamená, že to bude konečná pozice,“ analyzoval její řeč Michael Žantovský.
A co se dá čekat z Bruselu? „Buďto se Evropská unie změní, nebo nemůže v této podobě dlouhodobě přežít,“ tvrdil Petr Fiala. „Nejjednodušší cesta, jak reformovat Evropskou unii, je vrátit se od Lisabonské smlouvy ke smlouvě z Nice,“ nabídl jedno z řešení – s odkazem na rozšíření mantry kvalifikované většiny – Michael Žantovský. Alexandr Vondra, ač sám taktéž bývalý diplomat, byl méně diplomatický: „Optimálně vyhodit Lisabon do koše.“
Při závěrečných dotazech z publika došlo i na extrémní variantu našeho odchodu z EU, neboli Czexitu. „Když chci odněkud odejít, tak musím také vědět, kam dojít,“ shrnul názory řečníků Hynek Kmoníček. „Tohle ODS rozhodně navrhovat nebude. Je to politika, která je naprosto nerealistická,“ ujistil Petr Fiala.
