Neziskové nemocnice, stará iluze ČSSD

Opět jsme se v televizi od pana ministra zdravotnictví dozvěděli, že ČSSD hodlá oprášit starý plán Davida Ratha a uzákonit specifickou právní formu neziskových nemocnic. Ty budou mít garantované nejen smlouvy se zdravotními pojišťovnami, ale i garance státu či krajů za jejich hospodaření. Ukousnou tak zase pár miliard z peněz daňových poplatníků, které pak budou chybět jinde.

Když na podzim v roce 2006 Ústavní soud „vykostil“ tehdejší zákon o neziskových nemocnicích Davida Ratha tím, že zrušil jeho nejproblematičtější pasáže, měl jsem za to, že je s touto neblahou ideou konec. Bohužel jsem se mýlil. Nezbývá mi, než se pokusit poukázat na zásadní problém tohoto projektu.

Je dobré si připomenout, že zákon Davida Ratha v některých pasážích doslova opisoval ze znárodňovacího zákona z padesátých let. Ale hlavní problém je jinde. Do nemocnic dodavatelé dodávají prakticky všechno (léky, přístroje, IT, ale i rohlíky, elektřinu, teplo či pitnou vodu). Funguje to na běžném ziskovém tržním principu. Chtějí si prostě vydělat.

Pokud proti těmto dodavatelům nestojí subjekt motivovaný také vydělat, je výsledek jasný. Vidíme ho kolem sebe dnes a denně. Předražené přístroje, stavby, IT, úklidy, nepotřebné analýzy… jinde třeba dálnice. Někteří ovšem vydělají. Na provizích. Ztrátu z hospodaření nemocnic zaplatí daňoví poplatníci. Jen v letech 2009 – 2011 zaplatili takto daňoví poplatníci dle zprávy ÚOHS dotace do provozu nemocnic ročně přes 2 miliardy korun. Nehledě na početné správní a dozorčí rady, které nic neuhlídají, ale kam nastoupí kamarádi, spolustraníci či rovnou lobbisté. 

Myšlenka se zdá na první pohled bohulibá - zdravotnictví bez zisku. Ale proč nejsou bez zisku také základní potraviny, elektrická energie, pitná voda, nájemné či zrovna dálnice? Všichni je přece také životně potřebujeme.

Velké farmaceutické firmy, distributoři léků, dodavatelé zdravotnických přístrojů, technologií či IT apod. na zdravotnictví vydělávají a právě zisk jim umožňuje investovat, inovovat, vynalézat nové léky či přístroje, zaplatit své zaměstnance podle toho, jak se firmě daří, a ne podle toho, jak se usnesou politici. Zisk je při dodržování zákonů, pravidel a dobrovolnosti směny zcela přirozenou kategorií. Především kvůli němu lidé pracují, snaží se, bádají, vymýšlejí.

Zrušíme-li zisk, vrátíme se tam, kde jsme do roku 1989 byli. Začneme ve zdravotnictví, skončit můžeme u rohlíků. Někomu se to možná líbí, svobodným lidem, mezi které se počítám, ne.