Nechce být Nováková, ale Novák. Tak musí použít ‚malou‘ lež

Některé ženy na úřadech vědomě lžou jen proto, aby nemusely přechylovat své příjmení, tedy aby k němu nemusely připojit koncovku –ová. Nutí je k tomu matriční zákon, tvrdí jazykovědkyně Jana Valdrová. Ten je podle ní třeba zrušit. Zaznělo to při páteční debatě Noc vědců a vědkyň v pražské kavárně Potrvá. Nečekaným oponentem genderové lingvistce Valdrové byl sportovní komentátor Robert Záruba, zastánce přechylování i cizích ženských jmen.

Český matriční zákon nenutí ženy k přechylování svých příjmení pouze za čtyř podmínek: pokud jsou cizinky, pokud mají za manžela cizince, pokud jsou jiné než české národnosti nebo pokud do žádosti uvedou, že se chystají vystěhovat do zahraničí. Takže třeba olympionička Kateřina Emmons nemusí být Emmonsová, protože splnila rovnou dvě zmíněné podmínky (manžel Američan, pobyt v USA).

Podle lingvistky z Jihočeské univerzity Jany Valdrové ale existují případy, kdy Češky se v žádosti podané na matriku raději „vzdají“ české národnosti, tedy lživě uvedou, že jsou národnosti jiné, jen aby své příjemní nemusely přechylovat. Valdrová léta usiluje o to, aby přechylování povinné nebylo ani u českých příjmení. Podle této genderové lingvistky přípona s koncovkou –ová vyjadřuje „přivlastnění“ ženy mužem.

Velký bratr nad ženami

„Stát se k ženě s nepřechýleným příjmením chová jako Velký bratr. My o ní víme, je to cizinka, nebo si vzala cizince nebo je cizí národnosti, nebo se chystá žít v zahraničí. A já se ptám, co je státu do toho, proč nám chce do toho mluvit a proč nám podle toho chce přidělovat –ová,“ prohlásila Valdrová.

Ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva, který zrušení přechylování nepodporuje, účast na debatě odmítl. Považuje diskuze o něm za „politický“, a ne vědecký problém. V pátek ho obstojně nahradil sportovní komentátor České televize Robert Záruba. Podle něj koncovka –ová neznamená „přivlastnění“, ale „přináležitost“ ženy k muži, ale také muže k ženě. „Není zakázáno, aby si muž vzal příjmení manželky,“ argumentoval Záruba. „Přechylování je výhodou českého jazyka. V češtině potřebujete vědět, jestli mluvíte s mužem nebo ženou, potřebujete v jazyce rozlišit, zda jde o muže či ženu,“ řekl Záruba.

Ty, co se chtějí zvýraznit

Záruba uvedl jako příklad spor s tenistkou Sandrou Kleinovou, která při spolukomentování odmítala přechylovat příjmení zahraničních tenistek a třeba místo Steffi Grafová trvala na tvaru Graf. „Nebudu komolit jejich jména, vždyť by se nepoznaly, říkala,“ vyprávěl Záruba. „Jenže to bychom nemohli skloňovat ani mužská jména – Agassiho, Ivaniševičem,“ dodal komentátor. Připustil ale, že na některé české sportovkyně s cizími příjmeními – Kateřinu Emmons, Kateřinu Nash – bere on a jeho kolegové ohled a nepřechylují je. „Výjimky prostě existují,“ řekl Záruba. „Vy ale chcete, aby tu byla armáda nesklonných ženských příjmení a mužská se skloňovala. To je rozpor,“ obrátil se Záruba na jazykovědkyni Valdrovou a redaktorku Respektu Silvii Lauder, která se debaty také zúčastnila.

Komentátor zmínil také příklad s knihami o Harry Potterovi, kdy si podle něj autorka Joanne Rowlingová vyhradila právo zasahovat do překladů svých knih a byla dotázána, zda by v českém překladu nedala přednost nepřechýleným tvarům příjmení ženských postav. „Když jí vysvětlili, jakou roli má koncovka -ová v českém jazyce, řekla, že chce, aby tam byla Hermiona Grangerová, a ne Hermiona Granger,“ vyprávěl redaktor při debatě, která postupně získala silný emocionální náboj. Zvláště poté, co Záruba prohlásil, že některé ženy trvají na nepřechýleném příjmení jen proto, že se chtějí „zvýraznit“.