Visegrád Berlín znepokojuje. Budeme od něho potřebovat povolení?
Týdeník Echo
SALON
Letos v září se Viktor Orbán na konferenci v polské Krynici zmínil o tom, že z Visegrádské skupiny by měla vzejít jakási kulturní kontrarevoluce proti osmašedesátníkům, kteří dnes ovládají evropské instituce. Je to možný vývoj? Například vláda Bohuslava Sobotky se hrozí představy, že by v očích Bruselu a hlavně Berlína vypadala stejně reakčně, jako dnes vypadají vlády ve Varšavě a v Budapešti. O věci diskutují veterán českého veřejného života Alexandr Vondra, vedoucí zahraničněpolitického think-tanku Századvég, který radí Orbánově vládě, Dávid Szabó a konečně polská konzervativní novinářka Aleksandra Rybińská z týdeníku W Sieci.
Salon Týdeníku Echo byl veřejný, konal se v Polském kulturním institutu, který debatu spoluorganizoval.
Co si ve vašich zemích politické elity představují pod hesly Visegrád, respektive spolupráce ve střední a východní Evropě?
Rybińská: Machiavelli kdysi řekl, že každá politická akce si žádá dva elementy: nutnost a příležitost. Je nezbytné, aby Visegrád respektive uskupení Mezimoří, což je trochu širší polská představa, vzniklo a existovalo? EU je v krizi, někteří analytici tvrdí, že to je model pro studenou válku, který je potřeba znovu promyslet. Tak proč v takové situaci něco nenabídnout, proč nezačít od regionální spolupráce? Ta krize jasně zvýraznila, že EU se skládá z centra a periferií – a my ve středovýchodní Evropě jsme zřetelně periferie. Euro, které původně mělo vést k většímu sblížení účastníků, způsobilo pravý opak. Německo dnes evidentně Evropské unii silně dominuje. A protože podstatou politiky je vyvažování sil, ano, vytvořit nějakou protiváhu je nezbytné. Ale s příležitostí si nejsem tak jistá. Právě sledujeme mocenské posuny, které mají potenciál změnit globální mocenskou rovnováhu. Trump v USA, v Evropě nárůst euroskeptických partají. Nevíme teď, jak ta celá mocenská rovnováha bude vypadat. Čili nutnost ano. Jestli i příležitost, nevím.
Jak důležitá je kritika, která poslední rok na adresu Intermaria neboli Mezimoří a Visegrádu zaznívá z Německa?
Rybińská: Samozřejmě že Němci to nevidí rádi, neboť ty snahy jsou v konfliktu s jejich vlastním konceptem Mitteleuropy, do kterého vložili spoustu času, úsilí i peněz. Posledních 25 let Německo investovalo do think-tanků, do různých vzdělávacích programů, snad do všeho, tak aby se ve střední a východní Evropě vytvořila jistá míra závislosti na něm. Tuhle si mě pozvali na německou ambasádu a mimo jiné mi tam jinými slovy řekli, že Visegrád je vyloženě znepokojuje. Naopak jeden Maďar mi povídal: Nemůžete nás nutit, abychom si vybírali mezi Německem a Polskem. Takže to je vážná otázka, kterou budeme muset probrat. Každá z našich zemí má nějakou závislost na Německu. Tak či onak od něho budeme potřebovat povolení, to je fakt.
Cože?
Rybińská: Na druhou stranu dobrá zpráva je, že Německo se v Evropě dostává do čím dál větší izolace. Británie, která byla velmi důležitý spojenec Berlína v EU, odchází. Jestli příští rok ve Francii vyhraje Fillon, speciální francouzsko-německé partnerství končí, ten známý motor přestane běžet. A další země otevřeně nesouhlasí s německou linií, což je pro Berlín úplně nová situace. Takže budou hledat partnery. A pomalu nikdo jiný než my ve středovýchodní Evropě už jim nezbývá. Pokaždé když jdu na německou ambasádu, mám pocit, že si to uvědomují. Takže máme šanci nebýt už jen juniorní partner, ale v téhle situaci naopak vnutit své představy o EU i Německu.
Szabó: Já jsem poskládal různá vyjádření premiéra Viktora Orbána a ministra zahraničí Pétera Szijjártóa k Visegrádu za poslední dva roky a drtivá většina z nich byla velmi ambiciózní. Aleksandra mluvila o Německu. Tady je dobré zdůraznit, že Orbánova vláda je stejně jako česká, polská nebo slovenská velmi proevropská. Ale celý Visegrád začal jako společná příprava na vstup do euroatlantických a evropských struktur, cílem bylo být dobří žáci, kteří rychle splní zadané úkoly. Dnes – také proto, že jsme bohatší o zkušenost loňské migrační krize – si myslíme, že by se ty čtyři země neměly jen radit, jak nejlíp čerpat z fondů, ale i se aktivně podílet na řešení evropské krize. Navrhovat společně věci, které byly nemyslitelné a které jsou absolutně mimo politiku vládních a intelektuálních elit na Západě.
Co je ta Orbánova kulturní kontrarevoluce?
Szabó: Osmašedesátnické elity na Západě se samy zavřely do intelektuální klece: je to striktně ideologické myšlení, progresivní pohled na dějiny, naprosto univerzalisticky pojaté hodnoty a politika. V porovnání s tím jsme ve středovýchodní Evropě sice možná pořád ekonomicky slabší, zato víc ve spojení s realitou, životem většiny voličů. V čase rebelií proti elitám by naše společnosti mohly představovat nový model pro celou Evropu. A ano, budeme to muset na konci dojednat s Němci. Ale jakmile budeme vyjednávat jako poddaní, nic z toho nekouká. Jakmile budeme vyjednávat jako rovní s rovnými, čeká na Evropu zářná budoucnost.
