Arabové mají taky mobily, ale to neznamená, že myslí jako my

Blízký východ prochází dnes bez nadsázky největšími zvraty od zániku Osmanské říše. Některé ze států narýsované Sykes-Picotovou dohodou, jako je Sýrie a Irák, pomalu přestávají ve svých hranicích existovat. V Islámském státu se apokalyptický islám poprvé zmocnil souvislého území a vykonává na něm státní moc se vším všudy. Rozhovory s Íránem mu buď mohou otevřít návrat na mezinárodní scénu, anebo odstartovat závody v jaderném zbrojení. Izrael si dnes pod povrchem rozumí se saúdskými a egyptskými špičkami pomalu lépe než s Američany. Vladimir Putin byl vřele přijat v Egyptě a Saúdská Arábie jedná o nákupu ruských zbraní. To všechno bylo před pár lety nepředstavitelné.

V diskusním salonu Týdeníku Echo rozmlouvali ředitel v Praze sídlícího rádia Free Iraq Sergej Daniločkin, redaktor Českého rozhlasu, politolog a religionista Jan Fingerland a Lukáš Goga, reportér a fotograf, který žil v Bejrútu.

V čem spočívá přitažlivost Islámského státu pro tamější lidi?

Daniločkin: Začíná to vírou. Lidé slyší, že kdyby se chovali a modlili tím správným způsobem podle té správné verze šaríji, že by bylo líp. Zmizela by korupce, nastaly by lepší sociální podmínky pro všechny, byl by relativní pořádek atd.

Když si vezmete autokraty, kteří padli nebo ztratili kontrolu nad situací – Saddám, Kadáfí, Mubarak, Asad –, nesvádí to k názoru, že v jednom každém případě po jejich pádu nastala horší situace, než jaká panovala předtím? Co si o tom myslí lidé tam?

Fingerland: Když vypukla arabská jara, začaly se objevovat dva extrémní názory. První zněl: vy zlí imperialisté jste po léta udržovali u moci diktátory a nedovolili jste arabskému lidu žít demokraticky. Druhý názor zněl: tam stejně nikdy žádná demokracie nebude, to nejsou lidi jako my, nakonec tam bude další diktatura. Všechny ty státy neměly vlastní dlouhodobou zkušenost se samosprávou – přešly z osmanské správy do koloniální správy Britů nebo Francouzů a pak vznikl arabský stát vedený silnými osobnostmi, typicky Násirem v Egyptě, který se stal vzorem nejen na Blízkém východě. Ten se vyčerpal a to, co nastalo po roce 2011, byla mnohonásobná krize arabského státu, který nenašel odpovědi na otázky, se kterými se každý národ a stát setkává: jak se uživit, jak se ubránit, jak udržet smysl, proč jsme vůbec pohromadě. Protože například v Sýrii a v Iráku vidíme, že raison d‘être toho státu se úplně vyčerpal. Takže není správné hořekovat nad tím, že si Arabové neudrželi demokracii, volili Muslimská bratrstva a podobně. Spíš je třeba se podívat na příčiny té krize a zkoušet vymyslet, jak ten proces učení se, který je nevyhnutelný a byl v Evropě rozložen do 150 let, aspoň v některých případech může být udržen – což je ovšem hlavně na lidech tam. Zatím se na kolejích udrželo pouze Tunisko, které má vlastní sekulární tradici a hodně kopírovalo francouzské vzory. Pak je tu cesta Kuvajtu, což je částečně svobodný systém. A pak je tu vzor řady monarchií, které nejsou ideální, ale fungují. Arabské jaro neproběhlo v žádné z monarchií – všechno to byly republiky.

Daniločkin: Až na Bahrajn.

Fingerland: To je pravda.

Daniločkin: A reakce sousedních monarchií byla ochrana statu quo.

Fingerland: Saúdská Arábie se na to dívala z velmocenského hlediska: když tam nebudeme my, bude tam Írán. Kdybych byl Bahrajnec, asi bych byl raději, aby žádná intervence nebyla. Na druhou stranu, jestli je pravda, že v tom měli prsty Íránci a že by se tím zanítila nějaká rána, tak jako se zanítila v Sýrii, pak je možná lepší mít autokracii.

Goga: Ty nové režimy moc neřešily otázky, které si řešení žádaly: nezaměstnanost, vzdělání atd. Neměly dost času s tím něco udělat.

Daniločkin: Zajímavou roli sehrály tyhle přístroje, které všichni máme (ukazuje na mobilní telefony). Umožnily nám dostávat informace z těch revolucí. Ale ty informace nebyly reprezentativní – pocházely od úzké vrstvy lidí, kteří mají tyto přístroje a umějí anglicky – takoví tamní hipsteři. Oni se snažili mít nějakou politickou koncepci, ale žádnou neměli. A Bratrstvo se dostalo k moci, protože si po léta budovali systém. A pak spousta lidí řekla, tady je nějaká jiná skutečnost. Dnes možná řada lidí, kteří dřív Bratrstvo podporovali, souhlasí s tím, že jeho vůdci musejí být popraveni. Nová technologie umožnila, že se věci děly jinak, než by se děly před dvaceti lety. Ale ty společnosti jsou tradiční a ten přístroj neznamená, že lidé myslí jinak. Loajality jsou staré navzdory novým technologiím

Celou diskuzi najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.