Vydělají Češi na propadu Číny?
1
Akciový sešup v Číně je třeba brát vážně nejen z prostého důvodu, že zatřásl burzami na celém světě a stal se tématem číslo jedna i pro české analytiky. Vývoji v nejlidnatější zemi světa je dobré věnovat soustavnější pozornost, protože je nám mnohem blíž, než se na první pohled zdá.
Z Pekingu do Prahy je to sice vzdušnou čarou téměř 7500 kilometrů a cesta letadlem trvá zpravidla přes deset hodin, v informačním věku a globálně provázané ekonomice ale taková vzdálenost dávno nehraje roli.
V době, kdy přicházeli na svět současní čtyřicátníci, Čína patřila k nejchudším zemím, kterou tvrdě poznamenaly experimenty komunistické vlády. Koncem 70. let ale nastartovala hluboké strukturální reformy, její hospodářství začalo mohutně růst a země předvedla dlouhý sprint, během něhož absolvovala technologický vývoj v několikanásobně kratším čase, než předtím západní země. Nešlo by to bez úspěšného zapojení do světového obchodu. Levné čínské zboží ničilo západní konkurenci a do země naopak proudilo stále víc surovin a spotřebních výrobků.
Jak velký kus světového koláče připadá na Čínu nyní a proč se její otřesy automaticky přenášejí do zahraničí coby ekonomické tsunami, se dá dobře představit z několika statistik.
V posledních letech Čína vyprodukovala kolem patnácti procent objemu světového hrubého domácího produktu. Už to je sám o sobě obrovský podíl, ještě mnohem větší měrou se nicméně zasluhuje o to, jak globální HDP narůstá – díky vlastnímu vysokému tempu pomohla světové ekonomice až z poloviny. A právě proto je znát každé výraznější zvolnění – na produkci čínských fabrik a koupěschopnosti obyvatel jsou přímo závislé výsledky dodavatelů z ostatních zemí.
V posledních letech Číňané spotřebovali více než 10 procent světových pohonných hmot. Do země směřuje více než polovina světové produkce mědi a dvě třetiny vytěžené železné rudy. V současnosti čínská poptávka ochabuje. Rychle se to projevuje na luxusu – švýcarským hodinářským značkám v červenci klesl vývoz do Číny o 40 procent.
Čtěte také: Panika na burzách. Po Číně a Evropě padají akcie i v USA
Obyvatele Česka některé dopady čínského „přistávání“ paradoxně potěší. V první řadě očekávané nižší náklady na dopravu, protože s poklesem čínské poptávky po ropě jde dolů i její cena. Mírně devalvovaný jüan také může zlevnit dovážené čínské zboží, v tomto případě ale nejspíš zůstane jen u teorie. Mezi ekonomy se více hovoří o negativních důsledcích – čínské firmy a obyvatelé by mohly méně nakupovat německé výrobky, což by se citelně dotklo i českých dodavatelů. Některé společnosti také mohou pocítit zpomalování Číny bezprostředněji – například Škoda Auto nebo PPF, která v zemi poskytuje půjčky.
Někteří analytici nabádají k rozvaze a varují před zbytečnou panikou, povzbuzovanou senzacechtivými titulky médií. Akcie prostě nemohou růst věčně, zdůrazňují. Pravda také je, že čínský akciový trh, který zafungoval jako spouštěč špatných zpráv, je tak trochu samostatná kapitola. Nestandardní způsob regulace, používaný pekingskou vládou, uvádí západní investory mnohdy v němý úžas. Prakticky všichni ekonomové už ale uznávají, že čínské akcie byly zralé na cenovou korekci. Navzdory státním zásahům se zkrátka potvrzuje, že trh se dlouhodobě nedá obelstít.
