Selhala média? Debata o žurnalistice tváří v tvář masovému vrahovi

Dvacátého druhého prosince, den po bezpříkladné tragédii na pražské filozofické fakultě, uveřejnili posluchači žurnalistiky a komunikačních studií na UK otevřený dopis, v němž vyjádřili „své zděšení“ nad přístupem médií.

Mimo jiné tam čteme: „Nerozumíme nutkání médií přenášet živě záběry vyděšených lidí, přinášet svědectví těch, kteří si hrůzou prošli, či publikovat vzkazy útočníka, které sepsal před tímto hrůzným činem na svém telegramovém účtu (…) Domníváme se, že redakce k tomu přistupují s pouhou vidinou vyšší čtenosti, a tedy příslibem zisku vyšších financí. Stejný pocit máme také v případě zveřejnění fotografie a jména útočníka, před čímž opakovaně varuje také policie. Přesto jsou tyto záznamy v hlavních článcích většiny zpravodajských portálů k nalezení ještě několik hodin po útoku. (…) Jako začínající novináři v současné době cítíme, že máme možnost stát se pouze součástí redakcí, které šíří strach. Které kvůli vidině zisku na tak tragické události, jakou byla čtvrteční střelba, nectí zásady etiky, a vytvářejí tak neprofesionální prostředí, které ztrácí svou prestiž.“

Selhala tedy média? Mohou v době provázanosti médií se sociálními sítěmi něco dělat jinak? Existují nějaká pravidla? A jaká? S těmito otázkami jsme k debatě pozvali docentku Barboru Osvaldovou přednášející žurnalistiku na FSV UK, studenty žurnalistiky Jakuba Hříbka a Prokopa Majkuse, marketéra Jakuba Horáka a bývalého elitního kriminalistu Karla Tichého.

Jak se díváte na chování médií v ten hrozný čtvrtek?

Horák: Pro mě je důležité poznat motivaci toho člověka. Myslím, že je zásadně důležité poznat, jestli šlo o politickou střelbu, jestli tím chtěl něco deklarovat, nebo to byl prostě „jenom“ nějaký vyšinutý magor, k čemuž se osobně přikláním. Čili my bychom měli znát jeho motivace, měl by být zveřejněn dopis, který údajně po sobě zanechal, měl by být co nejpodrobněji zkoumán jeho životopis, jeho profil atd. A potom se pojďme bavit o tom, jak to konkrétně média prezentují. To jsou dvě odlišné věci.

Ano, my tady budeme mluvit o tom druhém. A já jsem citoval z toho otevřeného dopisu studentů žurnalistiky proto, že formuloval představu, jak by se mělo, či spíš nemělo o takové strašlivé události mediálně referovat. Vznikl z pobouření nad tím, co den předtím přinášela internetová a jiná média a co se okamžitě promítalo na sociálních sítích, které jsou s médii dnes už pevně provázány. Byla to bezprecedentní událost, pravděpodobně první masová vražda v téhle zemi v přímém mediálním přenosu. Mohlo to vypadat jinak?

Osvaldová: Bohužel mám tu funkci, že jsem předsedkyně etické komise při Syndikátu novinářů. Mou povinností bylo nějak reagovat. A vzhledem k tomu, že zde přítomné studenty učím na fakultě i o etice a říkám jim, co by jako novináři dělat měli a co dělat neměli, tak se musím držet toho, co učím. A já je učím, že novinář musí jednat tak, aby nezpůsoboval v takových případech ještě větší utrpení a bolest pozůstalých.

A to se podle vás stalo?

Majkus: Ano.

Kde byla podle vás hranice překročena?

Majkus: Mně přišlo, že hranice byla překročena, když se začaly zveřejňovat osobní informace ohledně toho vraha, jeho datum narození, jeho podoba, následně pak jeho údajný telegramový text, který měl po sobě zanechat. A to se začalo objevovat i v médiích, která jsou jinak brána vážně. Z toho jsme byli my, studenti žurnalistiky, dalo by se říct, zklamáni. My je brali vážně a ona nás vlastně – zradila. Přišlo nám to smutné.

Celé audio a video z debaty najdete zde.

Zkrácenou verzi pro YouTube najdete zde a zkrácenou verzi pro Spotify zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.