Nemáš se čeho bát. Opravdu. Věř mi. Jak se bránit digitálnímu špehování

Mezinárodní politika má viditelnou hladinu a neviditelné proudy pod ní. Na té viditelné hladině se arabské státy teprve neochotně smiřují s existencí Izraele. Tak například Maroko s ním navázalo vztahy v prosinci 2020 a Alžírsko tak ještě neučinilo vůbec. Naopak se svou bývalou koloniální mocností, Francií, mají Alžírsko a Maroko dobré vztahy.

I proto je podezření, že alžírská a marocká rozvědka používaly služby izraelské společnosti NSO k napadení telefonu francouzského prezidenta, tak pikantní. Jestli je ale toto podezření realita, to zatím nevíme a možná se to nedovíme nikdy. Zveřejněná data jsou totiž slabá.

Bílé a černé klobouky

Ve světě hackingu se nosí klobouky. Aspoň virtuálně. Ti, kdo mají nasazen klobouk bílý, jsou „hodní“ hackeři. Jejich cílem je odhalit slabiny v systémech se souhlasem jejich provozovatelů, aby se daly spravit dříve, než je využije někdo jiný. Svět hackerů s bílými klobouky má svoje pravidla; například najdou-li nějakou skutečně široce zneužitelnou slabinu, třeba ve Windows nebo v Androidu, nechají ji nějakou dobu v tajnosti a informují výrobce systému, aby ji mohl spravit. Teprve potom, když už je zazáplatována, a tedy nevyužitelná, ji ohlásí celému světu a zapíšou do veřejného katalogu zvaného CVE. (V současné chvíli je v něm registrováno téměř 160 tisíc slabin.)

Hackeři s černými klobouky útočí na systémy bez jejich souhlasu, svévolně. Jejich motivací bývá zisk nebo špionáž, i když někteří méně vyzrálí jedinci si při hackingu prostě užívají pocitu vzrušení. Běžným následkem ofenzivního hackování bývá vydírání a požadavky na výkupné v kryptoměně. Bývaly časy, kdy černé klobouky operovaly převážně samostatně, stejně jako většina kriminálních struktur. Ale vládní byrokracie, dříve zcela nezasažená pojmy jako „počítačová síť“, už stihla organizačně dohnat technický vývoj a chce mít nad hackerskou scénou kontrolu. Opravdoví ilegálové se tím pádem musejí bát vězení, ať už operují v Rusku, Vietnamu, nebo Číně.

Celý text Mariana Kechlibara si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.