Virolog Černý: Česko nebylo na epidemii připraveno. Je důležité zanalyzovat chyby politiků

Je stoprocentní nesmysl, že by byl virus vyroben uměle, tvrdí evoluční virolog Jiří Černý z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze. Podle něj nejen Česká republika selhala, nepoučila se z epidemie prasečí chřipky v roce 2009 a nebyla na covid-19 připravena. Příčinou těchto a dalších podobných virových epidemií je podle Černého zejména to, že se zvyšuje počet lidí na planetě, a ti se tak tím dostávají do oblastí, kde se dříve nepohybovali. V rozhovoru pro deník Echo24 také říká, že se viry snadno přenášejí v lidnatých oblastech jako je Čína, kde jsou navíc drženi živí netopýři či luskouni přímo na tržištích. Právě z netopýrů či luskounů se podle Černého virus s největší pravděpodobností na člověka přenesl.

Můžete popsat, jak ta nákaza na konci loňského roku ve Wu-chanu vznikla?

Nejpravděpodobnější scénář, jak se takový virus může v lidské populaci objevit, je ten, že přeskočí z nějakého zvířecího rezervoáru. Ty první případy, které byly ve Wu-chanu zaznamenané, měly nějakou souvislost s trhem, na kterém se tam prodávala divoká zvířata. Je tedy velká pravděpodobnost, že se tam některý z těch prvních pacientů nakazil právě od těch zvířat. V dnešní době se uvažuje hlavně o luskounech nebo netopýrech.

Z čeho na zvířeti ten virus vznikne?

Tyto viry mezi netopýry přirozeně cirkulují, jsou v nich odnepaměti. Netopýři jsou na ně adaptovaní a většinou jim výrazným způsobem neškodí, takže netopýr je vlastně přirozený rezervoár těchto virů.

Množí se ty viry více na mrtvých zvířatech?

Ne. Ty viry potřebují živého hostitele, aby se samy pomnožily. To tedy není něco jako bakterie na mrtvém zvířeti, které na něm žijí i po zabití, tyto viry se právě množí po živých zvířatech. Je tam nutný blízký kontakt mezi lidmi a těmito zvířaty. V minulosti, asi před 100 lety, populace lidí na této planetě byla daleko menší, asi čtvrtina toho, co je dnes. Takže k těm kontaktům s volně žijícími zvířaty až tolik nedocházelo. Dnes jsou mnohé oblasti přelidněné, lidi se dostávají na místa, kde se v minulosti nevyskytovali a když, tak jen ojediněle. Proto je tady vysoká šance, že se nakazí těmito viry.

Navíc na těchto trzích v Číně jsou zvířata opravdu zavřená v různých klecích, které jsou poměrně malé a těch zvířat je tam v nich velké množství. Je tam také velké množství lidí, kteří s nimi mají poměrně úzký kontakt. Takže to je taková „úžasná“ pokusná laboratoř, kde si různé viry a jejich mutace zkoušejí, jaká další zvířata jsou schopny nakazit. A vzhledem k tomu, že my lidi jsme vlastně jen jiný druh zvířete, tak tam mají úžasné možnosti přeskočení na lidi.

Je možné, aby takový koronavirus vznikl a přesunul se na lidi i v evropských podmínkách?

Je to velice nepravděpodobné, protože u nás žádné takové trhy s živými exotickými zvířaty nemáme, nikdo tady netopýry ani žádná podobná zvířata nekonzumuje. Ta šance se tedy limitně blíží k nule.

Objevily se i teorie, že by virus mohl být uměle vytvořený a uniknout z nějaké laboratoře, případně být záměrně vypuštěn. To je podle vás nesmysl?

Myslím si, že je stoprocentní nesmysl to, že by byl uměle vyrobený. Všechny indicie, které jsem zatím dostal do ruky, ukazují na to, že uměle vyrobený nebyl. Podle toho, jak se vyjádřila paní doktorka Peková (lékařka z pražské soukromé laboratoře, která odhalila pozitivní pacientku na koronavirus poté, co ji odmítl nechat otestovat její praktický lékař, stát jí následně na určitou dobu zakázal testování pacientů na koronavirus – pozn. red.), tak ta si myslí opak a tvrdí, že to bude brzy schopná dokázat a brzy je bude publikovat. Tak uvidíme. Ale naše vlastní výzkumy ukazují, že toto se nemohlo stát, respektive není pravděpodobné, že by virus někdo vytvořil.

V DVTV jste řekl, že jsme se na případný příchod viru nepřipravili a může za to naše lenost připustit si nebezpečí. Přesto, dá se na něco takového skutečně připravit?

Samozřejmě. Dá se na to připravit velmi dobře, ale vyžaduje to hodně iniciativy, snahy a práce. Potřebujeme několik různých úrovní, jak se na to budeme připravovat. První z nich je ta, že se musí zvednout financování vědeckých týmů, které dělají monitoring různých patogenů. Ale nejenom těch lidských, i těch u divokých zvířat, které cirkulují ve volné přírodě. Tomu se říká one health koncept, tedy přístup jednoho zdraví, že vás zajímají nejenom lidské patogeny, ale také ty divokých a volně žijících zvířat.

Druhou záležitostí je, že budeme mít připravený zdravotnický sektor. To znamená mít vytrénované množství lékařů, kteří jsou připraveni na infekční lékařství, také mít dostatek záložních lékařů, kteří mají třeba specializaci na něco jiného, ale můžou zaskakovat za tyto infekční lékaře. To se bohužel vždy stává, když vystartuje nový outbreak, že nevíme, co to je. A ti lékaři, kteří s tím patogenem přijdou do styku jako první, mají bohužel velkou šanci, že se tím sami nakazí, protože nevědí, s čím mají co dočinění, a bude potřeba je vystřídat.

Třetí věc je, že na něco takového musíme připravit management této země, nebo celého světa. V současné době se třeba ukazuje, že Česká republika na začátku neměla dostatečné výrobní kapacity na ochranné pomůcky, ale teď se ukazuje, že privátní sektor, ale i třeba technické univerzity, například Technická univerzita Liberec, už jsou schopny reagovat. Vypadá to, že ta dělá úžasnou věc ohledně výroby nových respirátorů. Je potřeba se připravit na to, že náš sektor bude muset přepnout výrobu například z televizí nebo vysavačů na ventilátory nebo nanovlákna do roušek a podobně.

Tohle je ale jen jeden z možných outbreaků. Nemoc se může šířit různými jinými cestami. Nevím, jestli si pamatujete epidemii v Německu před několika lety, kdy tam bylo několik mrtvých. Bakterie se tam šířila z fazolových klíčků.

Česká republika podle vás plán neměla?

Ne. To je vidět. Vedoucí představitelé státu jeli v té době, na začátku epidemie, podle toho, co sami pokládali za nejlepší. Ale to ne vždy musí být to, co je skutečně nejlepší. Proto je důležité, aby se zanalyzovaly i chyby, až tato pandemie proběhne. Aby se neříkalo jen „nepitvejte se v našich chybách, my jsme to nemohli udělat lépe“. Souhlasím, že lidé to nemohli udělat za daných podmínek lépe, ale z toho, co tu teď máme, se můžeme poučit, abychom to v budoucnu udělali lépe. To je velký úkol třeba i pro vás v médiích, abyste to nenechali zapadnout a nenechali se politiky vykecávat na to, že to lépe udělat nemohli. Možná to skutečně nemohli udělat lépe, ale můžeme se poučit z toho, co se teď dělalo a příště to může být lepší.

Tohle totiž stoprocentně není poslední pandemie, kterou zažíváme. Pamatujete si na rok 2009, kdy jsme tu měli pandemii prasečí chřipky? Bylo zrovna velké štěstí, že ten patogen byl stejně smrtící jako chřipka. V případě, že by prasečí chřipka byla stejně smrtící jako současný koronavirus, což se klidně mohlo stát, mohli jsme tady to zažít již v roce 2009. To je ten důvod, proč jsem říkal, že jsme byli líní, protože už při pandemii prasečí chřipky jsme měli velké zazvonění zvonku, abychom si dávali pozor, protože se tady může něco pokazit.

Něco podobného tady bylo také počátkem milénia, kdy se v Číně šířil SARS, který se ale neroznesl masově po Evropě. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi současným koronavirem a SARS a v čem si jsou podle vás naopak podobné?

Z genetického hlediska jsou si dost příbuzné. Když jsme dělali stromeček (fylogenetický strom ukazuje vzájemnou evoluční příbuznost různých organizmů), tak jejich poslední společný předek se vyskytoval před několika desítkami let, takže se od sebe oddělily poměrně nedávno. Nicméně během té doby byla vědecká obec schopna detekovat velké množství jiných koronavirů v netopýrech a dalších zvířatech, které jsou příbuzné k SARS nebo k SARS-CoV-2. Se SARS jsme měli obrovské štěstí, nepřenášel se totiž tak snadno jako tento nový koronavirus. Začal se přenášet až v tom okamžiku, kdy měl člověk aspoň nějaké symptomy, třeba zvýšenou teplotu. Proto karantény, které byly zaměřené na vyhledávání lidí se zvýšenou teplotou, byly účinné a virus se podařilo těmito opatřeními zastavit, což se u tohoto viru bohužel nepodařilo.

Nicméně to není tak zlé. My jsme se přeci jen trochu poučili. U SARS to trvalo aspoň půl roku, než se přišlo na to, že tu epidemii způsobuje nějaký koronavirus. Tentokrát se na to přišlo prakticky po pár dnech nebo týdnech. Od doby, co to bylo ohlášené, se vědělo, co to je. Naučili jsme se tedy zjistit, že koronaviry mohou způsobovat nebezpečná onemocnění. To jsme před SARS nevěděli.

Přibývá takových virových onemocnění, nebo se vyskytovala v takové míře i dříve?

V současné míře jich určitě přibývá tím, jak se člověk dostává do prostředí, kde dřív nefiguroval. Chová se tam třeba dobytek, který tyto nemoci může dál přenášet. Navíc, lidstvo je velice mobilní, dokáže cestovat rychle z jednoho místa na druhé a podobně. Takže ano, přibývá jich. Nicméně v historii jich bylo také docela dost.

Dá se odhadnout, jak se bude tento koronavirus v příštích týdnech nebo měsících chovat?

Statisticky se to odhadnout dá, ale to se nemusí blížit pravdě.

V DVTV jste řekl, že virus bude mutovat. Neděje se to už? Udává se totiž, že až 50 % nakažených nemusí mít žádné příznaky nebo pociťují třeba jen lehkou rýmu.

To je pravda. Nevíme, jestli jsou teď ty příznaky slabší nebo ne. Virus se totiž nyní pohybuje v zemích, kde je poměrně vyspělé zdravotnictví. To znamená, že i když nemáme cílenou léčbu, tak i nespecifická léčba příznaků může vést k dobrým výsledkům. To je jedna věc. Druhá věc je, že se nějakým způsobem skutečně mění, ale to je pro RNA viry velmi typické. RNA viry se mění strašně rychle a jen velmi obtížně se dá říct, jakým směrem se budou měnit.

Takže ten virus může teoreticky zeslábnout, ale i zesílit?

Můžou se stát obě dvě varianty.

A víte, co to může ovlivnit?

Víme, jak se to může ovlivnit například negativním směrem. V okamžiku, kdy bude dostupná vakcína nebo nějaká terapie, začnou mít výhodu ty kmeny toho viru, které proti ní budou rezistentní. To znamená, že my vyvineme silný selekční tlak na virus, aby se tomu nějakým způsobem bránil. Pokud tedy bude vakcína, začneme pozorovat změnu viru nějakým směrem proti tomuto. Ale to je asi jediné, co by se k tomu dalo říct.

Vy se na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze zabýváte tím, jak tento virus působí na zvířata. Co zatím víme o tom, jak postihuje zvířata?

Na to bylo v současné době publikováno už několik článků. První zprávy byly o tom, že byl virus párkrát izolovaný ze psů. Nicméně se ukazuje, že na psech se virus nepomnoží nijak intenzivně a psi nemohou být přenašeči. V poslední době bylo zaznamenáno, že virus infikoval kočky, a to včetně větších kočkovitých šelem, byl tuším detekovaný v nějaké ZOO u tygra. Byly také dělány pokusy na opicích, je tak stoprocentně jisté, že virus může infikovat makaky. Právě proto, že může infikovat makaky, je tam velká pravděpodobnost, že je totéž možné i u dalších druhů opic, včetně třeba lidoopů, jako jsou třeba šimpanzi nebo orangutani.

Jak si vysvětlujete to, že ten virus zasahuje více kočkovité než psovité šelmy?

Tyto koronaviry měly už i v minulosti afinitu k šelmám, které jsou příbuznější ke kočkám. U SARS byly jedním z důležitých zdrojů toho viru cibetky. Ty viry mohou být tedy na kočky nějakým způsobem víc adaptované.

Co mají dělat lidé, kteří jsou nakažení a mají doma zvířata, která nemohou dát během té nemoci pryč?

Pokud mají psa a jsou nakažení a v karanténě, nemohou ho ani venčit, což je právě u psa obrovský problém. V tom případě by měli zvážit, jestli ho někomu nepůjčí na hlídání, případně se poradit s hygieniky jak toto řešit. Kočku mohou mít lidé klidně dál doma a starat se o ni. Nevím, jestli měl tygr, u kterého byl SARS-CoV-2 zaznamenán, nějaké klinické symptomy. U psů žádné nebyly.

Dá se tedy říct, že zvířata virus přečkají mnohem lépe než lidé?

Stoprocentně. Je možné, že na nich ani nepoznáte, že tu nemoc prodělávají.

Na facebookovém profilu Fakulty tropického zemědělství, na které působíte, vyzýváte, aby lidé, kteří byli nakažení, nechali domácím zvířatům odebrat trochu krve a tu vám doručili. Co přesně budete v rámci tohoto výzkumu zjišťovat? Budete na něm spolupracovat i s nějakými dalšími fakultami nebo univerzitami?

Jestli se přihlásí ještě nějaká jiná fakulta nebo univerzita, že by na tom s námi chtěla spolupracovat, tak budeme jedině rádi. Zatím se nám nikdo neozval, takže je to naše iniciativa. Ale rozhodně se spolupráci nebráníme. My z té krve budeme izolovat protilátky a z nich budeme zjišťovat, jestli to zvíře má protilátky proti koronaviru. Na základě toho zjistíme, jaké množství zvířat, která byla v rizikovém prostředí, se nakazilo.

Čtěte také: Vědci: Koronavirus není z laboratoře. Prvního člověka nakazil netopýr, nebo luskoun