Být liberálem nestačí

Být liberálem nestačí
Názory čtenářů

NÁZORY ČTENÁŘŮ

Ladislav Doleček

Po přežití indoktrinace leninismem a nákazy západním neomarxismem jsem četl hlavně anglické klasiky liberalismu a považoval se za liberála. Cítím ale, že to nestačí. Liberalismus má líbivý povrch, ale je dutý. Perfektní pravidla nestačí tam, kde chybí obsah. Sice s tím co říkáš nesouhlasím, ale položil bych i život za to, abys to směl i nadále svobodně říkat.

A tak liberálně smýšlející otcové po turbulentním roce 1968 na Západě trpělivě tolerovali bláboly svých rebelujících neomarxistických synů a dcer, přihlíželi jejich pochodu institucemi k pákám moci a jaksi pozapomněli přemýšlet o tom, o co vlastně jde jim samým, a bránit to se stejnou vehemencí i proti vlastním potomkům. Liberalismu se vytrácejí hodnoty a ty nabízí konzervatismus. Nabízí k tomu i odhodlání je demokratickou cestou bránit a prosazovat tam, kde vymizely.

Teoretici demokracie dospívají k názoru, že fungování demokracie se neobejde bez náboženství, které zprostředkovává lidem morálku. Tíhu zodpovědnosti při demokratické možnosti svobodně rozhodovat o tom co chci a co ne, unesou jen lidé morálně na výši, lidé, kteří se mají o co opřít, kteří jsou někde pevně zakotveni. Pak by se jim nemohlo stát, že je jejich postneomarxističtí potomci morálně zatlačí do kouta použitím jejich vlastních argumentů, jako jsou liberální lidská práva, křesťanská láska k bližnímu, či sociální solidarita s méně úspěšnými, jak se to dnes děje klasickým liberálům, křesťanům a sociálním demokratům na Západě.

Klasici liberalismu toto nemohli považovat za problém, protože v jejich době byly morálka a mravnost v lidu ještě pevně zakotvené, byly samozřejmé a při nedělních kázáních v kostelích kněžími pravidelně připomínány. Nehledě k tomu, že jako voliče viděli jen několik málo procent mužského obyvatelstva. Má-li mít úsilí otočit kormidlo konzervativním směrem úspěch, je zapotřebí získat zpět ztracené syny a dcery, což nebude lehké. Pro ně zní konzervatismus takřka jako nadávka. Chce to odvahu a tu urputnost.

Krátký dodatek: Je-li Protestantismus stavěn po bok liberalismu a katolictví po bok konzervatismu, pak je ale zapotřebí se nějak vypořádat s nepěkným stavem katolické církve, na který protestantismus už v osobě Jana Husa domnívám se právem reagoval ve snaze o nápravu. Ne-li, jak tomu pak bylo?

Související články