„Skoro vše lze napravit. Kromě chyb v přistěhovalecké politice“

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na důležité otázky začátku 21. století. Jednou z nich je americký historik, odborník na Blízký východ a politický analytik Daniel Pipes, který je znám tvrdými názory na islamismus, za což mu tu a tam někteří levicoví intelektuálové přilepí nálepku islamofoba. Naopak někteří arabští vzdělanci si jeho postojů cení a tvrdí, že by jim lidé v islámském světě měli naslouchat. Historik a spisovatel, prezident think-tanku Middle East Forum, patří mezi vlivné hlasy v konzervativních kruzích.

Daniel Pipes (1949) se narodil v rodině slavného historika Richarda Pipese. Absolvent Harvardu studoval i ve Freiburgu a Káhiře. Původně se specializoval na středověký islám, později na moderní islám. Politicky patří k republikánům, ale kritizoval chování americké správy v okupovaném Iráku. Je autorem řady knih. Rozhovor vznikl v srpnu 2015.

Kam byste jako historik řadil uprchlickou krizi v Evropě? Je to epochální trend, nebo jen něco, co se jednou za čas opakuje?

Sledujeme tu pokojné, nicméně masové stěhování z jedné civilizace do druhé. Evropa není sama schopna demografické reprodukce a do toho přicházejí lidé z celého světa, ale obzvlášť muslimové. Vytváří to samozřejmě pnutí a konflikty. Jako historik bych si troufl říct, že něco takového – rozsahem, rychlostí a tím, jak ten příval nenaráží na větší odpor – svět ještě neviděl.

Ani když to srovnáte s předchozími přistěhovaleckými vlnami? Západní Evropa za posledních sto let přijala běžence z carského Ruska, pak uprchlíky před komunistickými režimy, v 90. letech statisíce lidí z bývalé Jugoslávie. A navíc Francie po ztrátě kolonií v severní Africe miliony tamních muslimů, Británie zas z těch svých.

Některé ty příklady jsou dnešní vlně podobné, ale jiné jsou úplně odlišné. Uprchlíci z komunistické Evropy byli v zásadě lidé stejné kultury. Ale dnes sledujeme masový přesun z jedné civilizace, islámské, do jiné, evropské. Ten přesun nelze vysvětlit konkrétním historickým vztahem mezi dvěma zeměmi, jako třeba v případě Francie–Alžírsko. Dnes je to obecnější jev, děje se proto, že Evropa je bohatší a nemá děti, zatímco muslimský svět je chudý a má válku. Je to zásadní výzva pro evropskou civilizaci.

Bude Evropa s to tak velkou masu uprchlíků absorbovat, aniž by se měnila její podoba a podstata? Nebo ji to v delším čase nenávratně změní?

Pokud by Evropané po imigrantech vyžadovali, ať přijmou stávající pořádek a pravidla, pak by se Evropa mohla zachovat zhruba v takovém stavu, jak ji znáte dnes. Ale to Evropané nedělají, místo aby žádali dodržování svých pravidel, akceptují, když přistěhovalci mění evropské zvyklosti a způsob života. Především v zemích, kde je podíl muslimů největší, jako je Francie. Neznám v historii žádnou paralelu, kdy by většinové obyvatelstvo s takovým klidem akceptovalo zvyklosti, a dokonce kriminalitu slabší a chudší přistěhovalecké komunity. Evropské společnosti mají ohromnou převahu a hluboké rozpaky tu převahu použít. Jeden z nejpodivnějších zážitků, který si může člověk v Evropě připravit, je vycházka do tzv. no-go čtvrtí třeba v Marseille, což jsou víceméně kriminální zóny, které policie nekontroluje a kam nechodí. Problém začíná tím, že ty věci jsou v západních médiích málo reportované. A když už se o nějakém útoku napíše, objevuje se snaha vyjmout z toho islámský kontext, motiv džihádu, tvářit se, že pachatel byl nějaký šílený extremista. Samozřejmě že ti pachatelé jsou i šílenci, ale islamismus podobně jako kdysi komunismus nebo fašismus je působivý soubor myšlenek, který tak jako předtím fašismus a komunismus přitahuje některé z nejchytřejších lidí v dané společnosti.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Danielem Pipesem si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

​​​​​​​Níže najdete seznam všech osobností, se kterými jsme rozhovory vedli. Kniha je také koncipovaná jako ojedinělý dárek.

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident