Plán Evropské komise na boj se zdražováním energie je naprosto nepromyšlený

POLITICKÁ ARÉNA

Plán Evropské komise na boj se zdražováním energie je naprosto nepromyšlený 1
Politická aréna

Tomáš Zdechovský

POLITICKÁ ARÉNA - Spotřebitelé v Česku, ale i jinde musí ve velmi blízké počítat s vyššími cenami, které silně pocítí ve svých peněženkách či účtech. Zvyšování cen energie představuje nepochybně palčivý a velmi naléhavý problém, který se dotkne zvláště těch sociálně slabších. S rostoucími cenami se nyní musí vypořádávat prakticky celá Evropa. Evropská komise proto přišla shodou okolností ve stejný den, kdy oznámila konec své činnosti Bohemia Energy se svojí zprávou s názvem Řešení nárůstu cen energie: soubor opatření a podpor. V něm jednak analyzuje příčiny této energetické a cenové krize a nastíněna zde byla i některá možná řešení. Na první pohled se může zdát, že jde o krok správným směrem. Při podrobnějším zkoumání však musí dokument vyvolávat přinejmenším obrovské rozpaky.

Tři příčiny

Nejprve se zastavme u příčin. Podle Evropské komise jsou celkem tři. Největší roli má hrát strmý nárůst celosvětové poptávky po plynu, který přišel souběžně s hospodářským oživením, jelikož ceny zemního plynu mají ve velké části EU rozhodující vliv na ceny elektřiny.

A co je důležité Komise připouští, že ceny elektřiny se zvýšily i v důsledkem sezónních povětrnostních podmínek (v létě málo srážek a větru), kvůli nimž se v Evropě vyrobilo méně energie z obnovitelných zdrojů.

Mimochodem o ošemetnosti spoléhání se na obnovitelné zdroje, jako jsou slunce, vzduch a voda, svědčí situace v současném Německu. V první polovině letošního roku se u našich západních sousedů opět vyrobilo nejvíce energie v uhelných elektrárnách. Vytlačily tak z první příčky větrnou energii, která ve stejném období loňského roku poprvé v historii dominovala. Příčinou poklesu výroby byly na vítr chudé první měsíce, důsledkem čehož se produkce větrné energie snížila o 21 %. V Německu byl zaznamenaný také pokles produkce sluneční energie, nicméně v jejím případě to bylo „jen“ o zanedbatelných 1,5 %.

Úplně spolehlivým zdrojem nemusí být ani voda. Takové Norsko, které je velmocí v oblasti hydroenergetiky, se potýká s nedostatkem vody, a proto zřejmě nebude schopné energii exportovat. To představuje obrovský problém hlavně pro Británii, která důsledkem požáru na vedení elektřiny z Francie přišla o jeden z klíčových přívodů elektřiny. Na obou příkladech se ukazuje, jak vzhledem k propojenosti energetické soustavy pociťuje důsledky výpadku produkce z obnovitelných zdrojů celá Evropa.

Jako třetí příčina se uvádí růst evropské ceny za emisní povolenky na CO2, i když se v dokumentu jedním dechem dodává, že dopad zvýšení cen plynu na cenu elektřiny má být údajně devětkrát vyšší než dopad zvýšení ceny uhlíku. Letos došlo ke zvýšení ceny uhlíku zhruba o 30 € na tunu CO2 a nyní se blíží 60 € za tunu CO2. Za růstem ceny má stát vyšší poptávka po povolenkách mimo jiné v důsledku zvýšení hospodářské aktivity po pandemii COVID-19. Zároveň zmiňuje, že se tak děje i „kvůli očekáváním spojeným s ambicemi v oblasti klimatu do roku 2030.“ Vysoké ceny plynu obecně přispívají k rostoucí ceně uhlíku, protože se důsledkem toho pro výrobu energie více využívá uhlí, což logicky vede k vyšší poptávce po emisních povolenkách.

Dlouhý výčet opatření

Evropská komise se snaží reagovat pomocí návrhů krátkodobých a střednědobých opatření, která mají důsledky zdražování zmírnit a na velké části z nich by se měly podílet samotné členské státy.

Mezi krátkodobými opatřeními nalezneme např. návrh, aby členské státy poskytly časově omezené kompenzace a přímou podporu konečným uživatelům energie patřícím do rizikových skupin a k lidem potýkajícím se s energetickou chudobou. Pomoc by měla být poskytovaná např. prostřednictvím poukázek nebo úhradou části jejich účtů za energii, tato podpora by mohla být financována mimo jiné z příjmů ze systému emisních povolenek. Státy by také měly zavést či zachovat taková opatření, jejichž účelem je zabránit odpojení spotřebitelů od energetické sítě nebo dočasně odložit platby.

Členské státy by podle návrhu mohly přijmout opatření ke snížení nákladů na energii pro všechny konečné uživatele energie a poskytnout podnikům nebo odvětvím podporu na překonání krize. A také usnadnit širší přístup k dohodám o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů jiným než velkým podnikům, např. tím, že se zahrnou malé a střední podniky sloučením poptávky koncových uživatelů v souladu s pravidly hospodářské soutěže.

Dále zde mámě střednědobá opatření. Předpokládá se, že společný evropský postup by mohl optimalizovat náklady a přínosy skladování plynu na celém území EU, a tím pomoci zmírnit kolísání cen energie. Hodně se také pracuje s tím, že pomoci by mělo skladování plynu či elektrické energie. V případě plynu se mají prozkoumat možné přínosy společného zadávání veřejných zakázek na rezervní zásoby, přičemž účast členských zemí by byla dobrovolná.

Komise také dle svých slov podpoří rozvoj skladování elektrické energie, které obstojí i v budoucnu, a to jak pro možnosti krátkodobého až střednědobého skladování, tak pro dlouhodobé skladování. Mimochodem, k otázce možností skladování bych se vrátil ještě na konci tohoto článku.

Pozornost je v dokumentu věnovaná mj. i snížení spotřeby energie, nákladů na energii a tlaku na trhy s energií. EK proto nabádá ke zvýšení investic do energetické účinnosti a snížení energetické náročnosti budov.

Za zmínku zde ještě stojí požadavek zvýšit investice do transevropských sítí, aby se zabránilo omezování dodávek do sítě, a to na základě projektů společného zájmu (např. pomocí propojovacího vedení či zvýšení inteligence přenosových a distribučních sítí).

Nesmyslné spoléhání na obnovitelné zdroje

Většina zmíněných opatření je nastíněna spíše jen vágně a ve většině případů se nejedná o nic, co by nás mělo překvapovat. U zamýšlených řešení si ještě zaslouží samostatnou pozornost podpora obnovitelných zdrojů. Zmínky o ní nalezneme na více místech a Komise rozhodně nenechává nikoho na pochybách, že všelékem řešícím jak vysoké ceny, tak energetickou závislost na státech mimo Evropu se má stát právě rozšíření výroby energie z „čistých“ zdrojů. Ve zprávě se mj. dočteme, že „větrná a solární energie mají téměř nulové variabilní náklady. Když bude v energetickém systému více energie z obnovitelných zdrojů, budou nejdražší fosilní paliva vytlačena z trhu.“

Větší množství energie z obnovitelných zdrojů má totiž vést k nižším velkoobchodním tržním cenám: „Například náklady na elektřinu z velkoplošných solárních fotovoltaických zařízení klesly mezi lety 2010 a 2020 o 85 %. Obnovitelné zdroje energie jsou již dnes v mnoha odvětvích a pro mnohé účely nejlevnější formou energie a spotřebitelé by mohli v mnoha případech snížit své účty za energii tím, že přejdou na energii z obnovitelných zdrojů.“

Členské státy by měly např. urychlit vydávání povolení a omezit zdlouhavé a složité povolovací postupy při rozvoji a zavádění infrastruktury pro čistou energii. Dále by měly urychlit výrobu zařízení pro energii z obnovitelných zdrojů. Důležitost obnovitelných zdrojů jako východiska ze současné krize je zdůrazněná i v závěru zprávy: „Evropská unie je pevně odhodlána přejít na klimatickou neutralitu a dekarbonizovat energetický systém tím, že nahradí fosilní paliva obnovitelnou energií, a tím omezí naši závislost na dovozu energie. Mají zásadní význam pro udržení cenově dostupné energie pro všechny spotřebitele.“

Evropská komise tak pokračuje v trendu nastoleném tzv. Zelenou dohodou pro Evropu a z ní vycházejícím balíčkem připravovaných opatření známým pod názvem Fit for 55. Při snižování energetické závislosti se Komise spoléhá velmi jednostranně na obnovitelné zdroje energie s tím, že jako jediné mohou pomoci zbavit se energetické závislosti, nejsou nákladné a mají přinést snížení cen za energie.

Závěrem

Jenomže i kdyby se výrobu z alternativních zdrojů podařilo opravdu rozšířit, nic z výše uvedeného nemusí vůbec nastat. Jak už jsem psal na začátku, ve stejné zprávě Komise zároveň přiznává, že jednou z příčin vyšších cen je i nespolehlivost obnovitelných zdrojů. V dokumentu se konkrétně můžeme dočíst, že „ceny elektřiny se navíc zvýšily také v důsledku sezónních povětrnostních podmínek (v létě málo srážek a větru), kvůli nimž se v Evropě vyrobilo méně energie z obnovitelných zdrojů.“

S žádným konkrétním řešením pro období, kdy málo fouká vítr, nesvítí slunce nebo je málo vody ale Komise zatím nepřišla. Spoléhá se pouze na to, že někdy v brzké době bude objeven způsob, jak bude možné větší množství energie skladovat pro období nižší produkce z obnovitelných zdrojů. Zatím ale jde jen o zbožné přání. Nehledě na to, že zdaleka ne všechny země mají dobré podmínky pro masovou výrobu elektrické energie z jednoho či více alternativních zdrojů. Nezbývá než zopakovat to, co tvrdím neustále: Bez jádra to prostě nepůjde. Pro Česko je nepochybně skvělá zpráva, že má v boji za zařazení jádra mezi bezemisní v Evropě významného spojence – Francii.

Celkový dojem ze zprávy Evropské komise je takový, že přináší příliš mnoho slov, a zároveň málo realistických řešení. Najdeme v něm hromadu obecně formulovaných a také naprosto nepromyšlených návrhů, což bylo hlavně v případě otázky využití obnovitelných zdrojů. Pokud chce Evropská komise přijít s nějakými použitelnými a uskutečnitelnými návrhy, bude muset svůj dosavadní přístup velmi radikálně změnit.