Zemřel divadelní a filmový herec Luděk Munzar, dlouholetý člen Národního divadla

Zemřel filmový a divadelní herec Luděk Munzar. Bylo mu 85 let. Dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze hrál také v desítkách televizních filmů a seriálů a výrazně se uplatnil v rozhlase a dabingu. Režiséři, kteří s Munzarem pracovali na jeho posledních filmech, na něj vzpomínají jako na obdivuhodného chlapa a neuvěřitelně poctivého herce i člověka. Munzar, známý svou zálibou v létání a rychlých autech, patřil k nemnoha českým umělcům, kteří nepodepsali takzvanou Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.

Munzar zemřel v sobotu nad ránem po dlouhé těžké nemoci, obklopen svou rodinou, uvedl mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Termín posledního rozloučení ještě není znám. V případě takto významných osobností a svých dlouholetých členů včetně bývalých připravuje Národní divadlo rozloučení na jevišti historické budovy.

„Legenda českého filmu, mistr mluveného slova. Nenapodobitelný. Nenahraditelný,“ uvedlo na twitteru ministerstvo kultury. Pro ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD) byl Munzar PAN herec a vynikající dabér. „Další herecká legenda odešla do hereckého nebe,“ napsal na twitteru. „Byl skutečnou ikonou českého divadla i filmu,“ uvedl na twitteru bývalý ministr kultury Daniel Herman.

Za tři dekády působení v Národním divadle vytvořil Munzar mnoho významných rolí. Ztvárňoval rovné, sympatické chlapíky, stejně jako komplikované hrdiny nebo krajně negativní typy. Byl Merkuciem v legendární inscenaci Romea a Julie, hrál titulní roli Shakespearova Jindřicha V., byl Mefistofelem v Goethově Faustovi. Divákům utkvěl v paměti také jako Brechtův Arturo Ui, Rejtar z Vévodkyně valdštejnských vojsk či Bláha z Našich furiantů. Za rok 2011 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.

Rodák z Nové Včelnice na Jindřichohradecku prožil dětství ve východních Čechách. Herectví studoval na pražské DAMU. Z Národního divadla odešel společně s manželkou Janou Hlaváčovou v roce 1990, když se jejich představy o poslání a směřování divadla rozešly s představami nového vedení první scény. Do divadla se už jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval divadelní režii.

Často hrál v televizi i ve filmu, mnohdy po boku své manželky, jako tomu bylo třeba v životopisném filmu o Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou. K dalším jeho filmům patří Dědeček automobil, Srpnová neděle, Kočár do Vídně nebo trezorový Žert natočený podle románu Milana Kundery. Televizním divákům utkvěl Munzar především v titulní roli posledního Dietlova seriálu Synové a dcery Jakuba skláře.

Své poslední filmové role Munzar ztvárnil ve snímcích Nevinnost a Svatá čtveřice režisére Jana Hřebejka a v televizním dramatu Piknik Hynka Bočana. Pro Hřebejka byl jedním z prvních herců, u kterých si už v dětství uvědomil jejich velikost. „Když jsem ho při natáčení filmu Nevinnost potkal, ten můj obdiv vůči němu nejenom jako k herci, ale i jako k osobnosti vzrostl,“ řekl. „Obdivuhodný chlap, skvělí lidi odcházej,“ doplnil. „Byl to člověk neuvěřitelně poctivý, i ve své profesi, jako člověk i v herectví. A dělal jenom věci, o kterých byl přesvědčený, že to stojí za to,“ podotkl Bočan.

Munzar byl také průvodcem po rozhlednách, vyprávěl o věkovitých stromech a pramenech řek v televizních dokumentech. V pražském divadle Viola měl večery poezie Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta. V dabingu byl jeho hlas spojen hlavně s americkým hercem Paulem Newmanem. V letech 1995 a 2000 byl za mistrovství v dabingu odměněn cenou Františka Filipovského.

Čtěte také: Ve Francii zemřel potomek posledního francouzského krále

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.