Druhé nejstarší řemeslo světa

KOMENTÁŘ

Druhé nejstarší řemeslo světa
No dobrá, ono to vlastně není jisté; o titul druhého nejstaršího řemesla světa se hlásí kdekdo od právníků až po propagandisty (nikdo asi nepochybuje o tom vůbec nejstarším řemesle). Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

No dobrá, ono to vlastně není jisté; o titul druhého nejstaršího řemesla světa se hlásí kdekdo, od právníků až po propagandisty (nikdo asi nepochybuje o tom vůbec nejstarším řemesle). Nicméně pirátství je řemeslo velmi, velmi staré. Tím myslíme to námořní pirátství, nikoliv snad stahování filmů z pofiderních úložišť situovaných kdesi v Kazachstánu.

 

Většina světového obchodu vždycky proudila po mořích a dnes je tomu nejinak; nákladní letecká doprava je moc drahá a železnice funguje lépe spíš na kratší vzdálenosti. Plavební koridory mezi Čínou a Amerikou vesměs vedou po širém oceánu, a jsou tedy bezpečné. Jenže lodi, které vozí zboží z Evropy do východní Asie a naopak, obvykle proplouvají hned dvěma úzkými místy. Jedním z nich je Malacká úžina mezi Malajsií a Sumatrou, tím druhým pak nudlovité Rudé moře, propojující Indický oceán se Středozemním mořem.

Taková místa jsou pro piráty jako dělaná a vskutku, zejména v té Malacké úžině se piráty nikdy nepodařilo úplně potlačit. Rudé moře ale bývalo o něco klidnější. Teď už to není pravda, protože jemenští povstalci – Húsiové – dostali od Íránu do rukou jak zbraně (útočné drony, přísavné miny), tak i instrukci, že mají pořádně zatopit izraelským lodím. Zatím došlo k únosu jedné lodi i s posádkou a dronovým útokům na několik dalších, včetně francouzské fregaty Languedoc a amerického torpédoborce USS Carney. Motivace je očividně spíše ideologická než komerční, ale z hlediska těch ohrožených lodí je to v podstatě jedno.

První bod k zamyšlení: vzrůstající pirátská aktivita je vždycky znamením toho, že síla civilizace v dané oblasti slábne. Už staří Egypťané a staří Římané považovali za zásadně důležitý státní úkol potlačovat pirátství a činili tak různými, leckdy extrémně nevybíravými metodami; v éře britské dominance sloužilo k témuž účelu nejdelší ráhno na dané lodi, případně popravčí dok v londýnském Wappingu, pokud někdo přivezl živé zajatce do Anglie. Pro piráty vznikl i speciální právní termín, hostis humani generis čili nepřátelé lidského rodu, který značil, že právo zasáhnout proti nim má jakákoliv námořní mocnost, aniž by se musela doptávat ostatních o svolení. Tolik kdysi funkční model.

V základních rysech platí toto pravidlo dodnes, ale k jeho praktickému uplatnění je potřeba do dané oblasti opravdu poslat lodi a svést s piráty vítězný boj; teprve potom se dá uvažovat o tom, jaký trest je pro přeživší adekvátní. Jenže po desítkách let, která uplynula od konce studené války, jsou západní námořní síly poněkud atrofované a krizí se najednou urodilo přespříliš.

Byla by poněkud ostuda, kdyby světový námořní obchod zahnali do úzkých jacísi jemenští kmenoví válečníci v sandálech. Je ale docela dobře možné, že se jim to podaří.

×

Podobné články